Jižního cípu Afriky dosáhly evropské lodě poprvé v 15. století, když Portugalci spěchali do Indie. 6. dubna 1652 Holanďané založili město Kapstad, dnes Kapské město. O pět let později do oblasti začali připlouvat i Dánové, Němci a Francouzi a začali osidlovat oblasti dále na severu v oblasti dnešní Jihoafrické republiky, Botswany, Zimbabwe a Namibie. Jelikož však většina osadníků pocházela z Nizozemska, říkalo se jim Búrové, z holandského slova Boer, které znamená v překladu rolník.
V roce 1795 potřebovala Velká Británie na jihu Afriky obranné pevnosti pro své lodě mířící do Indie. S Holanďany tak vznikla roztržka, která v roce 1814 vyústila v nadvládu Británie. Evropským osadníkům však bylo prakticky jedno, pod koho spadají. Pro ně byla jedinou změnou úprava jazyka, kdy se oficiálním úředním jazykem stala angličtina a mírně byly zvýšeny daně – nic co by se nedalo přežít.
Foto: Búrští střelci během bitvy o Mafeking. Búrové neměli stálou armádu, vojsko tak tvořili mobilizovaní dobrovolníci | Wikimedia Commons / Public domain
Situace se však výrazně zhoršila v roce 1884, kdy Velká Británie ve svých koloniích zakázala otroctví. Na búrských farmách pracovali totiž v drtivé většině otroci. Búrové tedy odešli více na sever za řeku Vaal, kde si založili vlastní státy, Transvaal a Svobodný stát Oranžsko. Británie oba tyto státy uznala jako nezávislé. Búrové zde žili svým izolovaným životem a pro britské osadníky byl rozdíl mezi Afričanem a Búrem jen odlišná barva kůže, oba považovali za divochy. Dokonce i spisovatel Mark Twain o Búrech napsal: „Búrové jsou velice zbožní, tvrdohlaví, neodbytní, ignorantští, špinaví, ale ve vztahu k bělochům pohostinní a upřímní, ve vztahu k černochům ovšem krutí. Absolutně je nezajímá, co se ve světě děje.“
V roce 1886 našel černošský chlapec u Oranžské řeky 21karátový diamant, což nijak velké pozdvižení nevzbudilo. Ovšem o rok později na stejném místě nalezl pastýř ještě větší diamant a všem tak bylo jasné, že je tato oblast velmi zajímavá. Započala tak diamantová horečka a do států začaly proudit desetitisíce hledačů z celého světa, kterým Búrové přezdívali „Oytlanders“. Na počátku 90. let 20. století překročil počet přistěhovalců 200 tisíc lidí a počet Oytlanders se blížil k počtu Búrů. Jednalo se především o bohaté Brity, načež Búrové zvýšili Britům daně. To se v Británii nelíbilo, a tak bylo rozhodnuto Transvaal a Oranžsko anektovat.
V roce 1877 Theophylius Shepstone s 26 jízdními policisty vyrazil do Pretorie, hlavního města Transvaalu a oznámil připojení Transvaalu k Britskému impériu. Ovšem v praxi to nemělo žádný velký dopad. Búrové se nadále starali sami o sebe a o to, aby žádný britský voják nevstoupil na jejich půdu. Na hranicích Transvaalu začalo vznikat několik britských pevností, ovšem Búrové na to nikterak nereagovali. Na konci roku 1880 vyrazili Britové do útoku a započala tak krátká první Búrská válka, která skončila pro Búry vítězstvím. Ti se snažili dále vyhánět přistěhovalce a ztěžovat jim život zvyšováním daní.
Foto: Druhá Búrská válka přinesla mnoho vojenských inovací, mezi nimi například bojové využití ostnatého drátu nebo první zákopy (viz foto). | Wikimedia Commons / Public domain
V září 1899 Transvaal a Oranžsko vyzvalo Británii k vyklizení vojenských pevností na hranicích a vydalo ultimátum, na které však Britové nereagovali. 12. října tak vojska Transvaalu překročila hranici a zaútočila na britské kolonie, čímž začala Druhá Búrská válka.
Foto: Búrští střelci | Wikimedia Commons / Public domain
Ačkoli Búrové neměli stálou armádu, rychle se jim podařilo zmobilizovat 28 000 dobře vyzbrojených vojáků. Během krátké doby se Búrům podařilo zlikvidovat méně početné koloniální britské síly a obsadit města Ladysmit a Kimberly a proniknout ještě hlouběji na britské území. Navzdory tomu, že Búrové byli agresoři, okolní svět s nimi soucítil a fandil jim. Do země tak začaly přijíždět dobrovolníci z celého světa a mezinárodní legie brzy narostla na 2 500 mužů. Německý císař Wilhelm II. neposlal prezidentu Transvaalu Paulovi Krugerovi pouze podporující telegram, ale také lodě plné nejmodernějších německých zbraní, Búrové tak byli vyzbrojeni moderními německými puškami Mauser. Búrský Blitzkrieg ovšem zpomalil, jelikož se Britům dařilo přisouvat stále více posil a počet britských vojáků nakonec vzrostl na 120 000 vycvičených mužů, jejichž bojová hodnota byla vyšší než počet nevycvičených Búrů. Britové následně přešli do útoku a 13.března se jim podařilo obsadit hlavní město Oranžska Bloomfonttein a 5. června hlavní město Transvaalu Pretorii. Búrové se tak uchýlili k partyzánskému způsobu boje.
Afričané se do bojů prakticky nezapojovali, i když stáli na straně Britů, kteří je osvobozovali z Búrského otroctví. Našly se ovšem i výjimky. Například Afričan Solomon Plaaka vedl průzkumníky ze svého kmene Tswan, ze kterých se brzy stali špioni. Búrové tehdy pátrali po britských bělošských špionech a Afričanům tak nevěnovali pozornost, což se jim však krutě nevyplatilo.
Britové brzy přešli na taktiku spálené země a začali zapalovat búrské farmy, byť jen z podezření napomáhání nepříteli. Byly založeny i první koncentrační tábory, kam se soustřeďovalo búrské civilní obyvatelstvo. Do konce války v britských koncentračních táborech celkem zahynulo 4 177 žen a 2 074 dětí kvůli hladu a nehygienickým podmínkám.
Búrský prezident Kruger pochopil nevyhnutelnost porážky a v Evropě se snažil získat pomoc od jakékoliv mocnosti, ovšem neuspěl. 31. května 1902 tak bylo podepsáno příměří, které uznalo svrchovanost Británie, a ta zase Búrům uznala relativní nezávislost. Bylo také zrušeno otroctví, ovšem Búrové stále trvali na rasovém oddělení a neudělení některých lidských práv černochům, což sloužilo jako počátek apartheidu.
Foto: V britských koncentračních táborech zemřely tisíce žen a dětí. Nejznámější je fotografie sedmileté Lizzie van Zyl, kterou pořídil britský spisovatel Arthur Conan Doyle. | Wikimedia Commons / Public domain
První ozbrojený střet 20. století představil mnoho vojenských inovací. Britové například upustili od svých ikonických rudých uniforem, které výrazně vyčnívaly v africké poušti a dávaly tak snadné terče búrským ostrostřelcům, což vedlo k novým uniformám v barvě khaki. Objevily se také první zákopy a překážky s ostnatým drátem a došlo i na masivní nasazení jezdectva v kooperaci s kulomety a obrněnými vlaky.
Zdroj: Diletant Media, britannica