John F. Kennedy, 35. prezident Spojených států, patří mezi ty, kteří prokázali osobní odvahu a odhodlání ve službě v ozbrojených silách. Za druhé světové války byl poručíkem námořnictva a velel motorovému torpédovému člunu PT-109. Střetl se s japonským torpédoborcem a jeden ze Šalamounových ostrovů získal Kennedyho jméno.
Foto: Foto: Posádka torpédového člunu PT-109, Kennedy stojí první vpravo | Naval Historical Center / Public domain
PT-109 byl jedním z 15 hlídkových torpédových člunů umístěných na přelomu července a srpna 1943 v Blackettově úžině mezi ostrovy Kolombangara a Arundel. Jeho velitelem byl poručík John F. Kennedy. Plavidla byla do oblasti vyslána se záměrem napadnout japonský zásobovací konvoj, který měl podle zprávy rozvědky úžinou proplout. Američané narazili na čtyři japonské torpédoborce: tři plnily funkci transportních plavidel, zatímco čtvrtý byl jejich doprovodem. Čluny vypustily na konvoj 30 torpéd, ale žádnou z lodí nepoškodily. Ani žádný z amerických člunů sice neutrpěl škody, ale některým nezbyla žádná torpéda a dostaly rozkaz vrátit se do přístavu.
Plavidla, která ještě torpéda měla, pokračovala v operaci v naději, že se podaří na torpédoborce zaútočit znovu. Čluny PT-109, PT-162 a PT-169 zaujaly pozice napříč průlivem, ale až do 2:30 ráno 2. srpna 1943 se nic nedělo. V tu chvíli se jen 300 metrů od PT-109 ze tmy vynořil japonský torpédoborec. John F. Kennedy si nejprve myslel, že jde o jeden amerických člunů. Když však uviděl, že jde o torpédoborec, pokusil se svůj člun otočit, aby jej mohl napadnout torpédy. Manévr ale nebyl jednoduchý, protože se opatrný Kennedy rozhodl nastartovat jen jeden ze tří motorů – aby unikl nepřátelské pozornosti.
Kennedyho manévr byl pomalý. Torpédoborec se blížil značnou rychlostí. Šlo o Amagiri, loď třídy Fubuki z roku 1930 – pro torpédový člun mimořádně nebezpečný soupeř. Příď torpédoborce vrazila do zadní části člunu, ale zdálo se, že na japonské lodi si srážky ve tmě nikdo nevšiml. Většina členů posádky PT-109 byla nárazem sražena do vody a dva z nich přišli o život. Strojník Patrick H. McMahon byl v podpalubí. Sice se mu podařilo uniknout, ale byl zraněn vybuchujícím palivem. Zbytek posádky dostal od Kennedyho rozkaz opustit loď.
Foto: Japonský torpédoborec se blížil značnou rychlostí | Wikimedia Commons / Public domain
Vznícené palivo ale uhasily vlny způsobené torpédoborcem a Kennedy nařídil svým mužům vrátit se k havarované lodi. Situace nebyla dobrá, protože muži byli vyčerpaní, někteří zranění. Dobré bylo, že Japonci přes výbuch paliva na torpédovém člunu opravdu nejevili o protivníka žádný zájem. Ani ostatní americké čluny nebyly nikde vidět. Použít světlice bylo za daných okolností vyloučeno, protože by mohly přilákat pozornost nepřítele. PT-109 sice stále plul, ale nabíral vodu a brzy se měl převrhnout. Jedinou možností bylo opustit loď a dostat se na pevninu.
Vzdálenost k nejbližšímu ostrovu byla tři a půl míle, což pro Johna F. Kennedyho nebylo nijak odrazující – byl členem harvardského plaveckého týmu. Ale ne všichni členové posádky byli zdatní plavci. Dva z nich dokonce neuměli plavat vůbec, což možná suchozemce u námořníků překvapí, ale staří mořští psi říkávali, že plavat umět nemusejí, protože od toho mají přece loď. Dva muži, kteří neuměli plavat, byli přivázáni k prknu, které ostatní členové posádky táhli. John F. Kennedy dorazil k ostrovu známému jako Plum Pudding jako první.
Noc tím však zdaleka nekončila. Projíždějící japonská bárka přiměla Kennedyho, aby se pokusil vyhledat další americké čluny v oblasti. Plaval do Fergusonova průlivu, hodinu šlapal vodu, aniž by ale jakékoli spolubojovníky spatřil. Na zpáteční cestě zastavil na dalším ostrově, aby si odpočinul, a poté se vrátil zpět na Plum Pudding. Následujícího dne se Kennedy a jeho muži vydali na ostrov Olasana v naději, že tam najdou zásoby, ale z kokosových ořechů se některým z nich udělalo špatně. Kennedy a George Ross nechali posádku na ostrově a vydali se na ostrov Naru, kde na pláži ležel vrak japonské lodi a nějaké zásoby.
U vraku byli také dva muži, kteří byli identifikováni jako ostrované. Kennedy se je pokusil přivolat, ale oni se zalekli a odjeli v kánoi. Budoucí prezident se té noci vydal na kánoi, kterou objevil, do Fergusonova průlivu, ale žádné přátelské plavidlo stále neviděl. Se zásobami se vrátil k posádce na Olasaně a Rosse nechal na Naru. Tam zjistil, že dva muži z dřívějška navázali kontakt se zbytkem posádky a představili se jako spojenečtí ostrovní pozorovatelé. Následujícího dne se Kennedy s oběma muži vrátil na Naru, kde mu ukázali, jak vyškrábat zprávu do kokosového ořechu. Stálo na něm: „VELITEL OSTROVA NAURO … Domorodec zná POZICI … Umí kormidlovat … 11 ŽIVÝCH POTŘEBUJE MALOU LOĎ … KENNEDY“.
Zpráva byla odeslána spolu s dvojicí, ale Kennedy a Ross neměli dost trpělivosti. Vzali si dvoumístnou kánoi, kterou jim dali ostrované, a vplouvali do Fergusonova průlivu v naději, že najdou pomoc. Drsné podmínky kánoi téměř potopily a oba se sotva dostali zpět do Naru. Následujícího dne dorazilo osm ostrovanů se zásobami, jídlem a zprávou od poručíka Arthura R. Evanse, velitele pobřežní hlídky novozélandského tábora, který Kennedymu nařídil, aby se vydal na stanoviště na ostrově Gomu. Poté, co se ostrované ujistili, že jeho muži mají co jíst, ukryli Kennedyho pod palmové listy a vydali se na cestu na Gomu. Šest dní po ztrátě PT-109 se velitel dostal ke svým, ale bylo třeba ještě naplánovat záchrannou misi pro ostatní. Trval na tom, že se jí zúčastní, a byla úspěšná.
Díky vůdcovství a statečnosti, kterou Kennedy prokázal, byl vyznamenán medailí námořnictva a námořní pěchoty a také Purpurovým srdcem, čímž se stal jediným americkým prezidentem, který obdržel všechna tato vyznamenání. Když se ho na to později ptali, odpověděl: „Nebylo to dobrovolně. Potopili mi loď.“ Následkem incidentu byl ostrov Plum Pudding přejmenován na Kennedyho ostrov.
Zdroj: britannica, wikipedia.org