Studená válka byla obdobím nelítostného závodu ve zbrojení mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, který se táhl od konce 40. let. Obě supervelmoci horečně vyvíjely a testovaly stále ničivější zbraně – šlo o proces, který se občas neobešel bez nebezpečných nehod. Jedna taková událost otřásla v roce 1958 klidným městečkem Mars Bluff v Jižní Karolíně.
Foto: Dům po zásahu tlakové vlny způsobené výbuchem bomby Mk6 na dvorku v Mars Bluff (kolorováno) | Wikimedia Commons / Public domain
Spojené státy sice ukončily druhou světovou válku v létě 1945 svržením atomových bomb „Little Boy“ a „Fat Man“ na Hirošimu a Nagasaki, ale vývoj jaderných zbraní neustal. Naopak, země pokračovala v pokroku a vytvářela nové, stále silnější zbraně.
Jedním z takových výtvorů byla jaderná bomba Mk 6, přímý potomek zbraně svržené na Nagasaki. Tato bomba, vyvinutá v letech 1951 až 1955, zůstala v aktivní službě až do roku 1962. Vyrobeno bylo více než 1 000 kusů, z nichž každý byl schopen dosáhnout různých výbušných účinků.
V rámci příprav na potenciální konflikt se Sovětským svazem cvičilo americké letectvo piloty k obsluze letadel nesoucích tyto masivní bomby. Mk 6 se proto často používala během cvičných misí. Během padesátých let se však několik těchto cvičení zvrhlo v nechtěné shozy bomb, které armáda diskrétně označovala jako „broken arrows“ – zlomené šípy.
Dvanáctitunová záhada nad Mars Bluff
Osudný den nastal 11. března 1958. Boeing B-47 Stratojet z 375. bombardovací perutě odstartoval z letiště Hunter Army Airfield v Georgii. Byl součástí operace Snow Flurry, cvičné mise simulující bombardování s kontrolními body ve Velké Británii a severní Africe. I když šlo jen o cvičení, napjatý rozvrh posádku tlačil.
Ještě před vzletem měli letci potíže se zajištěním jaderné bomby Mk 6 v pumovnici. Zamykací mechanismus nefungoval správně, a tak se uchýlili k použití popruhu, aby ocelový čep upevnili na místo. Po vzletu se systém zadržování bomby sice uvolnil podle plánu – ale pak se už znovu nezajistil, což představovalo vážné riziko.
Kapitán Bruce Kulka, navigátor a bombometčík, se uprostřed letu vydal problém zkontrolovat. Během inspekce však neúmyslně zatáhl za páku nouzového uvolnění. Bomba se řítila z výšky zhruba 4 500 až 6 000 metrů. Kulka sám jen těsně unikl pádu z letadla, podařilo se mu zachytit a vrátit se do bezpečí.
Ačkoli bombě chybělo plutoniové jádro – což znamenalo, že nemohla spustit jadernou explozi – stále obsahovala klasické výbušniny. Při dopadu na dvorek rodinného domu v Mars Bluff v Jižní Karolíně tyto výbušniny detonovaly. Výbuch zničil dětský domeček, který postavil majitel domu Bill Gregg, a vytvořil kráter široký 21 metrů. Greggova rodina utrpěla zranění a sedm nedalekých staveb bylo poškozeno, ale zázrakem nikdo nepřišel o život.
Reakce a odkaz incidentu v Mars Bluff
Překvapivě nikdo neutrpěl vážná zranění, protože jaderné jádro bomby Mk 6 bylo uloženo odděleně v letadle B-47. Výbuch byl způsoben pouze TNT uvnitř bomby. Kdyby došlo k plnohodnotné jaderné detonaci, destrukce by byla zdrcující.
Vojenské úřady dorazily na místo krátce po incidentu. Rodina Greggových, která při výbuchu přišla o všechno, žalovala letectvo a bylo jí přiznáno odškodnění ve výši 54 000 dolarů. Navzdory těžkostem zůstal Bill Gregg optimistou a později místním novinám řekl: „Vždycky jsem chtěl bazén a teď mám zadarmo díru na něj.“
Incident v Mars Bluff je ponurou připomínkou nebezpečí, která provázela studenou válku a zbrojní závody, kdy se i cvičné lety mohly proměnit v katastrofy, jež se dotýkaly životů obyčejných lidí. Naštěstí v tomto případě osud nebyl tak krutý, jak mohl být, a zanechal za sebou příběh o štěstí v neštěstí a nezlomném optimismu.
Zdroj: warhistoryonline.com