Píše se 30. listopad 1942. Jednotky Rudé armády dotírají na vnější obranný kruh obklíčené německé 6. armády v prostoru Stalingradu a snaží se ho rozbít. Sovětům se podaří obklíčit bojovou skupinou Meyer, tvořenou zhruba 700 německými vojáky. Mezi nimi je i tehdy 20letý střelec protitankového kanonu PaK 40, Gefreiter Werner Wrangel, příslušník 1. roty 160. praporu stíhačů tanků zařazeného jako podpora u 60. motorizované divize.
Foto: Protitankový kanonu PaK 40 | Bundesarchiv / Public domain
Co se odehrálo a za co si vlastně Wrangel, jako jediný příslušník německých ozbrojených sil vydobyl vysoká vyznamenání během jediného boje? Ono dne panuje příšerné počasí, zuří sněhová vánice a teplota klesá k mínus 25 °C. I přesto se na pozice Kampfgruppe Meyer valí jeden sovětský útok za druhým. Rudoarmějci se chtějí vypořádat se zdánlivě beznadějně obklíčeným nepřítelem co nejrychleji, aby mohli postupovat dál k samotnému Stalingradu. Právě nepříznivé klimatické podmínky, snižující viditelnost jen na několik desítek metrů, ovšem výrazně přispějí k odražení sovětských ataků.
Sovětští tankisté a doprovodná pěchota se k německým pozicím přiblíží velmi rychle, aniž by Němci zahájili palbu. Sověti ale netuší, že přesně to nepřítel chce, tedy nechat je postoupit co nejblíž a pak je zmasakrovat. Wrangel a zbylá obsluha jejich PaKu nechají sovětské obrněnce přiblížit na pouhých 60 metrů. Až pak zahájí rychlou, přesnou a smrtelnou palbu, která znamená, že před Wrangelovou pozicí zůstávají stát čtyři střední tanky T-34/76 v plamenech. Pak ale dochází k poruše závěru německého protitankového děla. Zatímco se ho obsluha snaží opravit, houstne sovětská dělostřelecká palba. Ta náhle umlká, jen aby se do zteče německých zákopů vrhla pěchota. Němečtí granátníci však Rudoarmějce zastavují.
Mezitím padla většina pětičlenné obsluhy protitankového kanonu a Wrangel zůstává u zbraně prakticky sám. Podaří se mu však zalarmovat několik granátníků okolo a ti se následně zapojují do boje jako nouzová obsluha děla vedená Wrangelem. Nastává krátký okamžik, kdy obě strany sbírají síly, než dojde k dalšímu sovětskému útoku. Jeden z tankových granátů zasahuje šikmý pancéřový štít německého děla, ale jako zázrakem ho neprobije a odrazí se. Přesto odlétnu-vší střepiny zraní několik granátníků nabíjejících Wrangelovo dělo. Němcům dochází střelivo a Wrangel se proto rozhodne nechat projet sovětské tanky kolem své pozice a pokusit se je zničit palbou do jejich zádí. Takto se mu podaří zničit dalších 6 sovětských tanků, než vystřílí zbylou munici. Následně vyhazuje Pak 40 do vzduchu a nakonec se mu i se zbytkem bojové skupiny podaří probít k hlavním silám obklíčené 6. armády.
Z kotle je raněný protitankový střelec Wrangel letecky evakuován. 8. března 1943 je vyznamenán oběma třídami Železného kříže a Rytířským křížem. Jako „bonus“ obdrží i Všeobecný útočný odznak ve stříbře. Rodák z Bad Segerbergu se po zotavení zúčastní dalších bojů. Werner Wrangel umírá v den svých 23. narozenin během bojů s postupujícími americkými jednotkami v hessenském Treburu 24. března 1945.
Zdroj: britannica
