První veřejně zdokumentované bojové nasazení ruských tanků T-72B3A vybavených aktivním ochranným systémem Arena-M, upraveným pro obranu proti FPV dronům, skončilo fiaskem.
Foto: T-72B3A vybavených aktivním ochranným systémem Arena-M po zásahu FPV dronu | Telegram
Záběry zveřejněné jednotkou Omega Special Purpose Center z ukrajinské Národní gardy ukazují okamžik, kdy FPV dron zasahuje zadní část tanku T-72B3A — a systém Arena-M přitom vůbec nereaguje. Právě to je na celém incidentu nejvýmluvnější: technologie, která měla tank chránit před jednou z největších hrozeb současného bojiště, při prvním ostrém testu selhala.
Zasažený tank byl součástí kolony deseti ruských tanků, která se dostala pod útok poblíž vesnice Maiak v ukrajinské Doněcké oblasti. Není přitom jasné, kolik vozidel v koloně bylo systémem Arena-M skutečně vybaveno. Jisté ale je, že alespoň v tomto případě nedokázal systém útok zastavit.
Selhání nepřišlo bez varování. Už loni v listopadu se objevily zprávy, že Rusku se nedaří Arena-M přizpůsobit k ničení FPV dronů kvůli limitům jeho radarové technologie. Problém má být především v tom, že radar obtížně detekuje a rozpoznává malé, málo nápadné cíle, včetně mini- a mikro-UAV vyrobených z materiálů propustných pro radiové vlny, například z plastu.
Další slabinou je krátká vzdálenost boje. Právě tam má radar potíže spolehlivě odlišit malý vzdušný cíl od rušení přicházejícího od země. Takzvaný ground clutter tak zůstává jedním z klíčových technických omezení systému. Ještě vážnější je fakt, že algoritmy pro detekci, sledování a vyhodnocování cílů mají mít problémy i s pomalými a vysoce nepředvídatelnými letovými profily, které jsou pro FPV drony typické.
Tím ale debata nekončí. Výzkumník Andrii Tarasenko, který se specializuje na historii vývoje obrněné techniky, zpochybňuje vysvětlení, že hlavní problém spočívá pouze v nízké zjistitelnosti FPV dronů. Připomíná, že tyto drony nesou kovové bojové hlavice, které by měly vytvářet radarově zachytitelný podpis. Pokud je to pravda, může to ukazovat na mnohem závažnější nedostatky radarového systému Arena-M, než jaké ruské zdroje dosud připouštěly.
Samotný systém Arena-M má přitom dlouhou a rozporuplnou historii. Jeho vývoj — stejně jako vývoj jeho starších variant — sahá až do pozdního sovětského období. Přestože byl opakovaně veřejně předváděn a kolem jeho nasazení se dlouhodobě objevovala velká očekávání, nikdy se nestal standardní součástí frontových jednotek v sériovém měřítku.
Na integraci Arena-M do tanků T-72B3 a T-90M pracují ruští inženýři nejméně od roku 2019. V roce 2024 byly zaznamenány jednotlivé kusy T-72B3 a T-90M vybavené tímto systémem. Ani tehdy se však tanky s Arena-M reálně neukázaly v boji. Navzdory tvrzením o jejich přesunu na frontu byly tyto stroje využity spíše při výrobě ruského propagandistického filmu než při skutečném bojovém nasazení.
Zkoušky přitom proběhly už dříve. Živá střelecká testování systému Arena-M na tancích T-72B3 byla doložena už v roce 2021 záběry z polygonu odvysílanými ruskou státní televizí. O to tvrdší je kontrast mezi testovacím prostředím a realitou bojiště, kde systém při útoku FPV dronu neuspěl.
Celý incident tak znovu ukazuje zásadní trend moderní války: i technika prezentovaná jako odpověď na novou hrozbu může v praxi narazit na limity, které žádná prezentace ani propagandistické záběry neskryjí. V případě Arena-M první veřejně známý bojový test nenabídl důkaz o funkčnosti, ale naopak další otázky o tom, zda je systém vůbec schopen čelit dronům, proti nimž měl být upraven.
Zdroj: Defence Blog