Pád Nicoláse Madura v noci na 3. ledna v Caracasu není jen politickým zemětřesením. Je to i obrovský geostrategický jackpot pro Spojené státy, které oznámily nejen převzetí přímé kontroly nad zemí a jejím ropným průmyslem, ale především – přístup k masivnímu arzenálu, který z Venezuely udělal jednu z nejlépe vyzbrojených armád Jižní Ameriky. A valná většina těchto zbraní pochází z Ruska.
Foto: Nicolas Maduro na palube vrtulníku cestou pryč z Caracasu | U.S. Department of War
V souladu s Monroeovou doktrínou, pokud se Washingtonu podaří dosadit loajální vládu, získá Pentagon bezprecedentní přístup k celé škále ruských zbraňových systémů. A to i přesto, že značné množství ukořistěných ruských vzorků již bylo pravděpodobně přesunuto na Ukrajinu.
Co vzbudí zájem generálů v Pentagonu?
Pro americké zpravodajské a vojenské analytiky to bude hotová hostina. Zaměřit se budou zejména na systémy, jejichž detailní studium může odhalit cenné informace o ruských technologiích:
- Protivzdušná obrana S-300VM: Dva batalionové komplety těchto pokročilých systémů byly dodány z Ruska v roce 2013. Získání těchto systémů umožní USA detailně prozkoumat jejich schopnosti a slabiny, což je klíčové pro potenciální konfrontace jinde ve světě.
- Pancir a Buk-M2: Podle zpráv z října 2025 Rusko doručilo na Venezuelu blíže nespecifikovaný počet raketových a kanónových systémů Pancir a raketových systémů Buk-M2 prostřednictvím několika letů Il-76TD. Systémy Buk byly dodávány již dříve (2009–2015). Ačkoliv videozáznamy potvrzují zničení minimálně jednoho systému Buk-M2 během operace, zbývající by mohly poskytnout cenná data o ruské technologii protiletadlové obrany, kterou Rusko aktivně vyváží například do Íránu.
- Stíhací letouny Su-30MKV a rakety R-77: Venezuela obdržela tyto stroje od roku 2006 a v současnosti jich provozuje 21 (tři stroje byly ztraceny). Avšak ještě cennější než samotné stíhačky jsou rakety vzduch-vzduch R-77, které patří mezi nejpokročilejší ruské střely středního doletu pro vzdušný boj. Jejich analýza by mohla odhalit zásadní detaily pro vývoj protiopatření.
- Raketomety Smerč: Dvanáct kusů 300mm raketometů Smerč, dodaných v roce 2009 spolu se systémy S-300VM, rovněž představuje zajímavý cíl pro zkoumání.
Nejen Rusko: Írán a Čína na radaru
Zájem USA se však neomezí jen na ruské zbraně. Na analýzu čekají i systémy od dalších strategických rivalů:
- Íránské drony Mohajer-6: Neurčený počet těchto průzkumných a úderných bezpilotních letounů, které Venezuela obdržela nejpozději do roku 2020, by mohl poskytnout cenné informace o íránských schopnostech v oblasti UAV.
- Čínská obojživelná vozidla VN-16 (Type 05 / ZBD-05): Tato vozidla by nabídla vhled do čínské vojenské technologie a exportních modelů.
Změna kurzu: Od ruských tanků k americkým technologiím
Vedle získání cenných zpravodajských dat má Washington jasný zájem na odzbrojení jedné z nejsilnějších armád v Jižní Americe a jejím přeorientování na americkou výzbroj. Nová venezuelská vláda se tak nevyhnutelně ocitne před úkolem nahradit zastaralé, nebo z politických důvodů nežádoucí ruské vybavení.
Co tedy čeká na prodej, nebo na pomalé chátrání v venezuelské džungli?
- Tanky: 92 hlavních bojových tanků T-72B.
- Bojová vozidla pěchoty: 123 BMP-3 a 114 transportérů BTR-80A.
- Dělostřelectvo: 48 samohybných houfnic 2S19 Msta-S, 13 systémů 2S23 Nona-SVK a 24 raketometů Grad.
- Vrtulníky: Asi tucet strojů Mi-17, Ka-29 a Ka-31, jejichž údržba je bez ruské podpory prakticky nemožná.
Pád Madura tak představuje mnohem víc než jen politickou výměnu. Je to masivní zbrojní inventura, která může poskytnout Spojeným státům bezkonkurenční vhled do vojenských technologií jejich protivníků a zároveň upevnit jejich hegemonii v regionu. Venezuela se stává laboratoří pro studium soupeřů a zároveň novým trhem pro americký zbrojní průmysl.
Zdroj: defensemagazine.com