Od počátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu nesou jednotlivé regiony Ruské federace velmi nerovnoměrnou zátěž, pokud jde o lidské ztráty i dodávky nových vojáků na frontu. Zatímco velká města a centrální oblasti zůstávají relativně ušetřeny, etnické republiky a periferní regiony jsou systematicky využívány jako hlavní zdroj živé síly.
Foto: Příslušníci ukrajinských speciálních sil | Adobe Stock
S pokračující válkou a bez vyhlídky na mírové řešení se regionální správy připravují na další rok plnění náborových kvót stanovených Kremlem. Tento úkol je však čím dál obtížnější. Podle analýz badatelky Marie Vjuškové, která se dlouhodobě zabývá regionálními a etnickými rozdíly v ruských válečných ztrátách, bude Moskva v roce 2026 nucena sahat k tvrdším a méně transparentním metodám doplňování armády.
Rok 2025 byl pro ruské ozbrojené síly nejkrvavějším obdobím od začátku invaze. Vysoké ztráty si vynutily neustálý přísun nových vojáků, avšak zároveň se prohlubují problémy státního i regionálních rozpočtů. Finanční prostředky, které měly sloužit k lákání mužů do armády prostřednictvím vysokých náborových bonusů, se rychle vyčerpávají. V některých regionech již byly odměny za podpis kontraktu sníženy, což dále komplikuje nábor.
V této situaci lze očekávat častější využívání nátlaku a klamání. Podnikům může být neoficiálně nařízeno dodat určitý počet „dobrovolníků“, přičemž tlak se přenese přímo na zaměstnance. Zaznamenány jsou i případy, kdy jsou zadržení muži donuceni podepsat vojenskou smlouvu výměnou za propuštění, a to i za cenu porušování zákona.
Zesílí rovněž tlak na brance základní služby. Již v roce 2024 se odhadovalo, že přibližně 30 % branců je nakonec přinuceno nebo zmanipulováno k podpisu kontraktu. Tento podíl je z pohledu armády považován za prostor pro další „zlepšení“. Základní vojenská služba se tak v Rusku stala extrémně nebezpečnou záležitostí. Existují doložené případy fyzického násilí, systematického zbavování spánku, padělání podpisů na smlouvách a dokonce i úmrtí branců, kteří odmítli kontrakt podepsat. Podle Vjuškové se tyto praktiky mohou v roce 2026 stát běžnou a institucionalizovanou součástí systému.
Pokud jde o regiony s nejvyššími absolutními ztrátami, lze očekávat kontinuitu. Baškortostán a Tatarstán, které patřily mezi nejvíce zasažené oblasti po celý rok 2025, pravděpodobně zůstanou na čele tohoto žebříčku. Moskva, navzdory své obrovské populaci, bude i nadále relativně chráněna před masivními ztrátami. Výrazný nárůst padlých byl v roce 2025 zaznamenán také v Permském a Kirovském kraji a tento trend má pokračovat i v dalším roce.
Zásadní zlom by nastal pouze v případě vyhlášení druhé vlny mobilizace. Ta by dosavadní regionální rozložení zátěže zásadně změnila a zasáhla by mnohem širší spektrum obyvatelstva.
Z hlediska počtu padlých v přepočtu na obyvatele zůstávají etnické republiky dlouhodobě na nejvyšších příčkách. Tyva, Burjatsko, Altaj a Čukotský autonomní okruh patří k oblastem s nejvyššími relativními ztrátami. Tyto regiony byly výrazně postiženy již mobilizací v roce 2022 a nelze vyloučit, že by v případě další mobilizace sehrály stejnou roli.
Zajímavým kontrastem je severní Kavkaz. S výjimkou Severní Osetie zde zůstává počet identifikovaných padlých v přepočtu na obyvatele velmi nízký. Dokonce nižší než v Moskvě a Petrohradu. Důvody lze pouze odhadovat – jednou z možností je obava Kremlu z destabilizace regionu, pokud by se zde ve větším počtu vrátili muži se zbraněmi a bojovými zkušenostmi. Otázkou však zůstává, zda tento přístup vydrží i v roce 2026, pokud bude nedostatek vojáků na frontě nadále narůstat.
Zvláštní pozornost si zaslouží situace v Burjatsku. Na začátku roku 2025 tato republika krátce vypadla z desítky regionů s nejvyšším počtem padlých, což vyvolalo naděje, že místní obyvatelé přestávají do války odcházet. Tyto naděje se však ukázaly jako předčasné. Burjatsko se vrátilo na osmé místo, což přímo souvisí se zvýšením finančních odměn za podpis kontraktu zavedeným na jaře.
Tento krok je pozoruhodný zejména proto, že Burjatsko patří dlouhodobě k chudším regionům a současná rozpočtová krize jeho situaci ještě zhoršila. Zatímco jiné oblasti přistoupily ke snižování náborových bonusů, místní vedení je naopak zvýšilo a udržuje je na vysoké úrovni. Důvodem je zřejmě pečlivé sledování náborových statistik: jakmile se projevil pokles zájmu o kontrakty, byly peníze použity jako hlavní motivační nástroj.
Hlava republiky Alexej Cydenov je vnímán jako ambiciózní politik, avšak region nemá Moskvě co nabídnout v podobě strategických surovin či klíčového průmyslu. Jedinou „hodnotou“ zůstává lidská síla. V současném Rusku se schopnost dodávat vojáky na frontu stala hlavním měřítkem loajality a efektivity regionálních vůdců. Skutečnost, že burjatské úřady odmítly snižovat vojenské platby, tak jasně ukazuje jejich politické priority.
zdroj: themoscowtimes.com