Během japonského útoku na hlavní základnu Tichomořského loďstva Pearl Harbor 7. prosince 1941 utrpěly Spojené státy ztráty přes 2 400 mrtvých, stovky zničených nebo poškozených letadel a mnoho zničených či poškozených lodí, což ochromilo akceschopnost námořnictva. Otázka odpovědnosti se nabízela okamžitě a z podstaty ji měl nést velitel Tichomořského loďstva, admirál Husband E. Kimmel.
Foto: Ikonická fotografie bitevní lodi Arizona během útoku | Wikimedia Commons / Public domain
Během útoku proletěla Kimmelovým oknem střela a zasáhla ho do hrudi. Když později sledoval vývoj událostí, údajně svému komunikačnímu důstojníkovi řekl: „Bylo by milosrdnější, kdyby mě zabila.“ Ale nepředbíhejme. Husband E. Kimmel se narodil v Kentucky v roce 1882 a v roce 1904 absolvoval Námořní akademii USA. Téměř čtyři desetiletí sloužil své zemi kvalifikovaně a s vyznamenáním. Důvodem, proč byl vybrán jako velitel Tichomořského loďstva v době, kdy bylo napětí s Japonskem vysoké, byly jeho prokázané schopnosti, zkušenosti a nezpochybnitelné zásluhy.
V únoru 1941 Kimmel převzal funkci vrchního velitele po admirálu Jamesi Richardsonovi. Pouhý rok předtím byla hlavní základna přesunuta ze San Diega v Kalifornii do Pearl Harboru na Havaji, aby mohla lépe reagovat na případné agresivní akce Japonců. Husband E. Kimmel na začátku roku 1941 napsal, že věří v možnost překvapivého útoku na Pearl Harbor, a podnikal nezbytné kroky k minimalizaci škod a zajištění, že takový útok bude pro Japonce natolik nákladný, že se jej neodváží provést. Obrana Havaje však nebyla jen jeho odpovědností; velitelem pověřeným obranou na území budoucího amerického státu byl generálporučík Walter Short.
Ačkoli oba muži za útok na Pearl Harbor zaplatili vysokou cenu, veřejnost si pamatuje především obrazy potápějících se a hořících lodí. Vinu za útok tak nesl především Kimmel. Obvinit jeho a/nebo Shorta však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Bezpochyby jako vrchní velitelé nesli odpovědnost za to, co se odehrálo, ale dodnes lze pochybovat, zda by některý z proslulých vojenských admirálů a generálů druhé světové války mohl za daného scénáře dosáhnout jiného výsledku. Klíčovou otázkou zůstává, zda něco podcenili.
Deset dní po útoku na Pearl Harbor byl Husband E. Kimmel zbaven velení – právě v době, kdy usilovně plánoval odvetné akce proti Japoncům. Robertsova komise, jmenovaná americkým prezidentem Franklinem D. Rooseveltem k vyšetření útoku, dospěla k závěru, že on i Walter Short se provinili špatným úsudkem a zanedbáním povinností. Kimmelovi byla snížena hodnost na kontradmirála a v době, kdy se rozhořel největší konflikt, jaký kdy svět zažil, odešel tento kariérní námořník do výslužby.
Aby obhájil svou pověst, Kimmel svalil vinu za selhání přímo na Washington. Zachycené japonské telegramy, které naznačovaly bezprostřední útok, byly v rukou úředníků v Kapitolu, ale nebyly sděleny ani jemu, ani Walteru Shortovi. Kimmel tvrdil, že kdyby měl nezvratné informace, nenechal by se zaskočit – jeho jednotky by byly v pohotovosti a útok by nemohl proběhnout tak hladce. Odhalení těchto telegramů vedlo některé k přesvědčení, že Franklin D. Roosevelt a další lidé ve Washingtonu byli ochotni útok strpět, aby usnadnili vstup USA do druhé světové války. Podle této teorie by, pokud by Kimmel dostal předběžné varování, americká tichomořská flotila nebyla v Pearl Harboru přítomna, což by vedlo Japonce k odvolání útoku.
Kritici Husbanda E. Kimmela poukazovali na jeho taktická selhání, která přispěla k tomu, že byl útok pro Japonce velkým úspěchem. Podle nich tento výsledek souvisel jen velmi málo s tím, zda věděl o chystaném útoku, či nikoli. Kimmel se domníval, že největší hrozbou pro americkou tichomořskou flotilu byla sabotáž, a proto nechal bitevní lodě kotvit v přístavu pohromadě, aby byly lépe pod dohledem. Stejně tak byly letouny soustředěny na letištních plochách. Kimmel také nezorganizoval dálkové letecké hlídky, a to ani poté, co rozvědka ztratila stopu japonských letadlových lodí. K tomu měl špatné vztahy s generálem Walterem Shortem, což vedlo k nedorozuměním ohledně připravenosti ostrova na útok.
Bez ohledu na to, zda byly k dispozici zpravodajské informace, neměl by právě toto být důvodem, proč Kimmel nepodnikl kroky, které byly v jeho silách? Admirál Chester Nimitz, který Kimmela ve funkci nahradil a dovedl Tichomořské loďstvo až do Tokijského zálivu, v rozhovoru z roku 1964 prohlásil, že bylo vlastně požehnáním, že Husband E. Kimmel nebyl předem varován. Nimitz se domníval, že kdyby o chystaném útoku věděl, vyrazil by s americkou tichomořskou flotilou na moře, aby Japonce zachytil, což by pro Američany skončilo ještě větší katastrofou. Flotila bitevních lodí, s podporou možná dvou letadlových lodí, by proti silnému japonskému údernému svazu neměla šanci, a podle Nimitze by se nikdy nedostala na dostřel. Po útoku na základnu se navíc podařilo vrátit do služby šest bitevních lodí, které byly vyzdviženy z mělkého dna zátoky. Ačkoliv byly ztráty značné, americké námořnictvo je dokázalo relativně rychle zacelit.
Historici se ve věci odpovědnosti Husbanda E. Kimmela neshodují. Jeho rodina se však nikdy nevzdala snahy očistit jeho jméno. Vyšetřování vedené jeho příbuznými dospělo k závěru, že odpovědnost nesou i další vysoce postavení důstojníci, což vedlo v roce 1999 americký Senát k přijetí nezávazné rezoluce, která Kimmela i Waltera Shorta očistila. Rezoluce zároveň vyzývala k obnovení jejich hodností, což však dosud neučinil žádný úřadující prezident. Hlasování o této rezoluci skončilo poměrem 52:47, což svědčí o tom, jak rozdělená je odborná veřejnost v otázce Kimmelovy viny.
Zdroj: warhistoryonline.com, history.navy.mil