Na první pohled to vypadá jako rutina, další přesun techniky v regionu, kde je americká přítomnost skoro trvalý stav. Jenže v posledních dnech se skládá mozaika, která působí až nepříjemně soustředěně. A nejzajímavější dílek není to, co je největší a nejviditelnější na satelitních snímcích.
Foto: E-3 Sentry AWACS | Ministerstvo války USA
V Arabském moři už operuje úderná skupina letadlové lodě USS Abraham Lincoln (CVN‑72). Má ji posílit druhá skupina vedená nejnovější americkou letadlovou lodí USS Gerald R. Ford (CVN‑78). K tomu se přidává fakt, že U.S. Air Force má v regionu už stovky taktických letounů a jejich počet dál roste.
To všechno jsou hlasité signály. Ale pak se objeví jeden tichý.
Podle TWZ míří směrem k Íránu šest letounů E‑3 Sentry AWACS (vzdušné včasné varování a řízení). Šest kusů. Číslo, které laik snadno přejde jako detail.
Jenže právě ten detail začíná připomínat záhadnou stopu na místě činu: malá, ale nezvykle „čistá“ a přesně umístěná.
Proč je „šest“ najednou velké číslo
Americká flotila E‑3 Sentry se zmenšila natolik, že jejich koncentrace v jedné oblasti může být dnes spolehlivějším ukazatelem reálné připravenosti letectva než letadlové lodě. Celkem má USA podle uvedených údajů 16 těchto strojů. Šest z nich znamená 37 % celé flotily.
A teď přichází podstatnější vrstva: nejde jen o počet „na papíře“, ale o to, kolik jich je reálně schopných nasazení. Pokud platí, že přibližně polovina z těch 16 může být kdykoli bojeschopná (v textu je uvedeno očekávání zhruba „osm“ připravených), pak šest nasazených představuje přibližně tři čtvrtiny těch, které lze v daný moment považovat za skutečně dostupné.
Jinými slovy: zatímco letadlové lodě jsou symbol a politické gesto, AWACS je nástroj pro řízení velké letecké operace. Když se hýbe AWACS, často to nevypadá dramaticky — ale dramatické to být může.
Srovnání, které zneklidňuje
Text připomíná, že současné nasazení AWACS se svým významem blíží historickým koncentracím z období velkých operací:
- Před Operací Desert Storm (1991) USA soustředily 6 z 15 letadlových lodí (40 %) v Rudém moři a Perském zálivu. Zároveň bylo nasazeno 18 z 34 E‑3 (52 %) a přidaly se 3 podobné stroje NATO.
- Před druhou válkou v Iráku (březen 2003) bylo v oblasti 5 z 12 letadlových lodí (41 %), ale jen 7–8 z 33 E‑3 (asi 24 %), doplněných několika britskými AWACS — tehdy se argumentuje nižší hrozbou ze strany Iráku.
Dnes je podle uvedených čísel směrem k Íránu nasazeno zhruba 20 % letadlových lodí a zhruba 37,5 % flotily E‑3. A právě ten druhý údaj vyčnívá: AWACS je relativně málo, a proto je jejich přesun o to „hlasitější“, i když se odehrává tiše.
Záhada: Co přesně AWACS „vidí“ dřív než ostatní?
V tom je jádro nejistoty, které z toho dělá víc než jen logistickou zprávu. AWACS není jen radar ve vzduchu. Je to dirigent: propojuje stíhačky, tankery, průzkum i protivzdušnou obranu do jednoho řízeného obrazu.
A když se najednou v jednom směru soustředí tak velká část bojeschopných „dirigentů“, nabízí se otázka, která visí ve vzduchu jako nedořečená věta:
Nejde už o odstrašení, ale o přípravu na tempo a rozsah operace, které bez AWACS jednoduše neudržíte?
Odpověď zatím nikdo oficiálně nedává. Ale čísla — a zvlášť ta nenápadná — mají ve vojenském světě vlastní řeč.
Zdroj: Autorský text Jonáše Nekolného