V Sovětském svazu se Tambovskému povstání dlouhou dobu říkalo „Antonovova vzpoura“, podle Alexandera Antonova, jednoho z prvních vůdců povstání. Ve skutečnosti však Antonov neměl na povstání žádný zásadní efekt a v podstatě šlo o to zamaskovat skutečnost, že proti bolševismu, který chtěl podporovat pracující vrstvu, povstala právě ona pracující vrstva.
Tambovská oblast byla jedna z nejbohatších oblastí v carském Rusku, a tedy se zde žilo lidem velice dobře. Před bolševickou revolucí zde ve 3 462 vesnicích a vesničkách zhruba 4 miliony lidí. Většina lidí se zabývala zemědělstvím, jelikož se v Tambovské oblasti nachází velice kvalitní černozem, dokázali rolníci vypěstovat mnohem více, než dokázali spotřebovat a díky prodeji obilí a dalších zemědělských plodin byl život výrazně lepší než na jiných místech v Rusku. Tambovské oblasti se přezdívalo „chlebník Ruska“. Situace se výrazně změnila za Ruské občanské války. Bolševici zavedli „plán přerozdělování přebytku“, tedy byl stanoven určitý počet plodin, který si mohli zemědělci ponechat a zbytek jim byl zabaven. Již v letech 1918-1919 vzniklo několik potyček mezi zemědělci a bolševiky, ale vždy se jednalo o ojedinělé případy. Bolševici potřebovali stále víc a víc a ne jednou se stalo, že zemědělcům vzali vše. V té době se začaly objevovat recepty na pokrmy z kůry, či kopřiv. V roce 1920 situace vygradovala nejvíce. Lidé měli v podstatě jen dvě možnosti – povstat, či zemřít hlady.
Foto: Tambovští povstalci bojovali vším, co měli k dispozici | Wikimedia Commons / Public domain
Povstání zažehly boje ve vesnicích Kamenka a Tugolukovo, které se udály 12. srpna 1920. Jak se zprávy o ozbrojeném povstání šířily, připojovaly se další a další vesnice. Lidé si vytvořily tzv. Ústavodárné shromáždění, které mělo lidem navrátit občanské i politické svobody a práva. Začala se objevovat hesla „Pryč se zločinně-gangsterskou mocí zrádců ruského lidu – komunistů“, či „Ať žije Ústavodárné shromáždění“. Na území, kde se podařilo bolševiky vyhnat shromáždění povolilo všechny politické strany. Lidé útočili na bolševiky nejčastěji taktikou hit-n-run, tedy útokem ze zálohy následované rychlým stažením. Hlavní roli při formování odboje hráli bývalí frontoví vojáci, často dezertéři ať už z časů první světové války, tak i dezertéry od bolševiků, kteří byli pod nátlakem naverbovaní. . 14. listopadu 1920 se ve vesnici Sinye Kusty sešlo 67 partyzánských vůdců, aby sjednotili všechny protibolševické síly v provincii. Vznikly celkem tři armády: 1. povstalecká armáda pod velením plukovníka A.V. Boguslavského, 2. povstalecká armáda pod vedením poručíka P. M. Tokmakova a 3. jízdní manévrová armáda pod velením rotmistra I.S. Kolesnikova.
Foto: Rekviziční brigády Rudé armády kradou zemědělcům obilí | Wikimedia Commons / Public domain
Bolševici brali povstání velice vážně, proti nim totiž stálo 40 – 50 000 motivovaných, i když nevycvičených bojovníků, kteří nemají co ztratit. Bolševické úřady zrušily plán přerozdělování přebytku a rekvírování potravin a nahradili to naturální daní. Díky tomu se síla povstalecké armády snížila na polovinu, rolníci totiž věřili, že dosáhli toho, co požadovali, tedy aby jim již nikdo nekradl potraviny. Pro ty, kteří od povstalců odešli také platila amnestie a nebyli za svou účast na povstání stíháni. Ne všichni ovšem odešli domů a stále zde byla početná, zhruba 20 000 armáda. Bolševici tedy zasáhli silou, ale povstalci je vždy hravě odrazili. V lednu Moskva vyslala do provincie další jednotky pod velením A.V. Pavlova, který také nedokázal povstalce porazit. Velení poté převzal Vladimir Antonov-Ovsejenko, který 12. dubna vyzval povstalce ke kapitulaci. Povstalci ale místo toho, aby se vzdali, zaútočili na vesnici Rasskazovo, kde se jim podařilo zajmout celý prapor Rudé armády a ukořistit 11 kulometů a jedno dělo. O dva týdny později velení převzal Michail Tuchačevskij s úkolem povstání do měsíce zničit.
Foto: Michail Tuchačevskij (uprostřed v buďonovce) při rozhovoru s piloty během potlačení Tambovského povstání | Wikimedia Commons / Public domain
V květnu se v oblasti koncentrovalo již na 40 000 rudoarmějců. Povstání bylo odsouzeno k záhubě. Povstaleckým vůdcům se nepodařilo na svou stranou strhnout další vesnice a nábor také vázl. Již 25. května porazila Kotovského jízdní brigáda dva povstalecké pluky. V následujících bojích, které probíhaly do 7. června byla 2. armáda rebelů zničena. Bolševici měli v rukávu nejen početní, ale i technologickou převahu, v podobě letectva a chemických zbraní. Tuchačevskij nařídil pálit na povstalecké pozice dělostřelecké granáty naplněné bojovým plynem Chlorpikrinem. Kromě chemických zbraní praktikoval Tuchačevskij i taktiku teroru, kdy buď popravoval rodiny povstalců, či jim konfiskoval majetek. Tuchačevskij nařídil popravovat všechny – od batolat až po nemohoucí starce. Povstání bylo potřeba zlomit co nejdříve. Tuchačevskij s Ovsejenkem vydali výnos o stanném právu. Uzákoněny byly popravy zajatců a vypálení měst či vesnic, které se postaví na odpor. Jediní, kteří měli být ušetřeni, měli být zdravotníci.
Foto: Rozsah Tambovského povstání | Wikimedia Commons / Public domain
Na přelomu června a července se rebelové rozdělili do malých skupin, které přešly na partyzánský způsob boje. Jednotlivé kapsy odporu byly postupně uzavírány a povstání poraženo. Již dříve zmíněný Antonov, jeden z prvních a poslední vůdce povstání, se s malou skupinou rebelů ukryl a pokračoval v bojích v Tambovské oblasti až do června 1922, kdy byl v Borisoglebsku dopaden a zastřelen. Teprve poté se provincie zcela vrátila pod kontrolu bolševiků. 16. července 1922 Tuchačevskij oznámil ústřednímu výboru strany: „Povstání bylo zlikvidováno. Sovětská moc byla všude obnovena.“
V bojích bylo zabito zhruba 13 000 povstalců a zhruba 6 000 rudoarmějců. O to horší byly ztráty civilního obyvatelstva. Pod Tuchačevským a Ovsejenkem bylo zavražděno, nebo vysídleno zhruba 240 000 lidí.
Zdroj: Diletant Media