Knihu o Švejkovi dnes většina lidí vnímá jako komedii a parodii na armádu. Dá se ale chápat i jako překvapivě účinný návod, jak přežít v nepřátelském zajetí. Své by o tom mohl vyprávět americký námořník Douglas Hegdahl, který se během vietnamského zajetí vydával za prosťáčka. Svou roli zvládl natolik přesvědčivě, že byl předčasně propuštěn. Po návratu domů pak poskytl americkým zpravodajským službám jména a osobní údaje přibližně 256 spoluvězňů a zároveň odhalil podmínky panující v zajateckém táboře. Díky mimořádné paměti a důvtipu tak zachránil stovky životů a proměnil zdánlivou slabost ve svou největší zbraň.
Foto: Námořník, který obelstil Vietnamce a zachránil stovky životů (ilustrační foto) | Adobe Stock
Douglas Brent Hegdahl se narodil 3. září 1946 do rodiny zbožných norských přistěhovalců. Po absolvování střední školy v městečku Clark v Jižní Dakotě okamžitě vstoupil do amerického námořnictva. Sloužil na palubě křižníku USS Canberra v Tonkinském zálivu, když 6. dubna 1967 brzy ráno došlo k nešťastné nehodě a Hegdahl spadl přes palubu – podle některých svědectví kvůli zpětnému rázu lodního děla. Několik hodin plaval a udržoval se nad vodou, než ho vylovili vietnamští rybáři. Ti se k němu chovali slušně, ale brzy jej předali milicionářům, kteří ho přivítali ranami pažbami pušek a následně převezli do nechvalně proslulé věznice přezdívané „Hanoi Hilton“.
Jeho příběhu zdejší vyšetřovatelé nevěřili a považovali ho za špiona nebo sabotéra. Hegdahl proto rychle pochopil, že nejlepší šancí na přežití bude vydávat se za naprostého hlupáka. Když po něm dozorci požadovali podpis protiamerických prohlášení, tvrdil, že neumí číst ani psát. Po několika marných pokusech naučit ho základům gramotnosti to vzdali a začali mu říkat „Incredibly Stupid One“ („Neuvěřitelně hloupý“).
Protože ho považovali za neškodného idiota, svěřili mu zametání vězeňského dvora a nehlídali ho tak přísně jako ostatní zajatce. Hegdahl toho využil k drobným sabotážím. Například nasypal hlínu do palivových nádrží několika severovietnamských vojenských nákladních automobilů. Jeho největším úspěchem však bylo tajné shromažďování informací. Společně s dalším americkým zajatcem vymyslel systém, jak si zapamatovat údaje o ostatních vězních. Do melodie dětské písně Old MacDonald Had a Farm si postupně uložil jména, hodnosti a data zajetí 256 amerických vojáků.
V roce 1969 jej Severní Vietnam v rámci propagandistické kampaně předčasně propustil, protože ho považoval za bezcenného vězně. Po návratu do Spojených států Hegdahl všechny zapamatované informace zpaměti odrecitoval zpravodajským službám. Poskytl tak první spolehlivé důkazy o tom, kteří z dosud pohřešovaných amerických vojáků jsou stále naživu.
Hegdahl se po válce vyhýbal publicitě. Působil jako instruktor přežití u amerického námořnictva, kde učil nové generace vojáků, jak obstát v zajetí. Předával jim techniky zapamatování informací, způsoby komunikace mezi vězni i metody drobných sabotážních akcí, které mohou narušit činnost nepřítele. Z amerického námořnictva odešel v hodnosti poddůstojníka druhé třídy. Za svou službu a statečnost získal řadu vyznamenání, mimo jiné Purpurové srdce, Medaile válečného zajatce nebo Kříž za statečnost Vietnamské republiky.
Jeho životní příběh podrobně popisuje kniha The Unlikely War Hero, vydaná v roce 2024. Její autor, novinář a historik Marc Leepson, detailně mapuje nejen Hegdahlovy zážitky z vietnamského zajetí, ale také jeho život po návratu do Spojených států.
Zdroj: Kabinet Kuriozit