Autor fotografie: Picryl |Popisek: Vežni stavějící Bělomořsko-baltský kanál
Obávané gulagy, pracovně-nápravní tábory, kde vězni umírali nejen vyčerpáním, začaly vznikat už za V. I. Lenina. K jejich masovému rozšíření nicméně došlo za jeho následovníka Josifa Stalina.
Po Velké říjnové revoluci a uchopení moci bolševickou diktaturou se stal teror běžným nástrojem výkonu politiky. Vznikla nechvalně známá tajná policie Sovětského svazu Čeka, tedy Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, která však perzekvovala vlastní obyvatelstvo. Jak Lenin, tak Stalin násilí obhajovali jako nutný prostředek proti snaze „poražených tříd“ zvrátit konečné výsledky revoluce. Gulagy začaly vznikat již v roce 1919, ale postupně se na území Sovětského svazu hojně rozšířily.
Special exhibits at Material Matters – made in Gulag concentration camps by Ukrainian female artists who were imprisoned for political reasons by the soviet system. Embroidered bags and an art book made of birch tree bark. pic.twitter.com/UjoaHrSKy2
— Viktoriia_Grivina (@brams884) August 13, 2024
Pracovní tábory, gulagy, spadaly pod jedno z oddělení lidového komisariátu vnitřních záležitostí NKVD. Bolševici využívali politické vězně k otrocké práci ve zcela nevyhovujících podmínkách, které bezprostředně ohrožovaly zdraví každého z nich. Tito lidé se pak měli podílet na výstavbě velkých děl socialismu v SSSR, jako byl například Bělomořsko-baltský průplav. Při stavbě zemřelo podle různých zdrojů 12 000-250 000 vězňů. Hledělo se přirozeně na dokončení díla, nikoliv na zdraví člověka nebo důstojné pracovní podmínky.
Gulagy v SSSR jako houby po dešti
Po celém Sovětském svazu postupně vzniklo několik stovek táborových komplexů. V gulazích končili skuteční nebo domnělí odpůrci režimu, od politiků konkurenčních politických stran až po umělce. Strádání hladem, vyčerpávající práce či poprava přímo v gulagu byly nejčastějšími příčinami smrti vězňů. Počet vězňů gulagu se odhaduje až na 20 milionů, přičemž pobyt v nich nepřežilo necelé 2 miliony. Údaje se nicméně liší, nepochybně se však bavíme v řádech milionů postižených. Svou poslední zatávku našli v gulagu nejen Rusové, ale také Poláci, Maďaři a Američané.
Češi v pasti gulagů
Podle různých odhadů bylo v Sovětském svazu perzekvováno v letech 1918-1956 asi 20 000-25 000 tisíc Čechů. Většina z nich se ocitla právě v některém ze sítě gulagů. Jedním z nejznámějších Čechů, kteří gulag nepřežili, byl významný generál Sergej Vojcechovský. Ten bojoval proti bolševikům v armádě Alexandra Kolčaka, jednoho z vůdce bílých v krvavé ruské občanské válce. Sověti, ověnčeni gloriolou osvoboditelů, měli ještě svůj doprovod, který se skládal zpravidla z agentů NKVD či vojenské kontrarozvědky Směrš, která byla pověřena bojem s „protisovětskými živly“.
V gulagu skončil i československý generál Vojcechovský
Těsně po skončení války v Evropě, 12. května 1945, Vojcechovského uneslo speciálně vycvičené komando NKVD, i když byl československým občanem. Edvard Beneš a nově jmenovaná košická vláda neudělala nic, aby se jej pokusila získat zpět. Snaha si proti sobě nepoštvat hlavního spojence s gloriolou osvoboditele zkrátka tehdy převládla. Vojcechovský byl internován v gulagu Ozerlag. Jednalo se o největší táborový komplex v Sovětském svazu. Vojcechovský zde byl vystaven krutým podmínkám, špatné lékařské péči i hygieně, a proto nepřekvapí, že v roce 1951 zemřel ve věku 67 let, oficiálně na tuberkulózu, což byla „oblíbená lež“ Sovětů.
Dalším nedobrovolným obyvatelem gulagu se stal komunista Karel Goliath-Gorovský, který byl znám svým kritickým pohledem na KSČ po roce 1929, kdy ji převzala gottwaldovská garnitura. Když se začala nad republikou stahovat nacistická mračna, utekl Goliath do Polska a posléze vstoupil do 1. československého armádního sboru. Goliath měl údajně připravovat spolu s dalšími atentát na Stalina a agenti NKVD se snažili z něho přiznání dostat násilím. Když se jim to nepodařilo, pokusili se jej získat na svou stranu. To se však nepovedlo a Goliatha uvrhli do gulagu, kde strávil dlouhých 16 let. Druhá světová válka pak tragicky zasáhla i jeho rodinu, když matka a bratr zahynuli v koncentračních táborech. V roce 1955 bylo rozhodnuto o Goliathově rehabilitaci, a tak se mohl po dlouhé době vrátit zpět do vlasti.
Vymyšlený pobyt v gulagu
Existovali ovšem i tací jedinci, kteří si pobyt v gulagu jednoduše vymysleli, jako například Věra Sosnarová, jejíž imaginární příběh odhalil historik Adam Hradilek. Sosnarová emotivně na besedách líčila, co všechno v gulagu zažila, nicméně jak Hradilek zjistil, žena sice trávila čas v Sovětském svazu, nicméně jako civilní zaměstnanec. Žádné bezpráví, jak o něm vyprávěla, se jí v žádném případě nedělo. V roce 2018 nicméně byla Sosnarové udělena Cena hejtmana Jihomoravského kraje. Žena, která zemřela v roce 2024, si za vším, co řekla, nicméně do poslední chvíle stála.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Britannica
Přejít na diskusi