Zpravodajské a analytické zdroje v posledních dnech upozorňují na možnost, že by Rusko mohlo získat ze Severní Koreje řízené střely Hwasal-1 v modifikaci Ra-3. Tyto střely, na Západě označované jako KN-27, mají být schopny nést mimořádně těžkou bojovou hlavici o hmotnosti až jedné tuny a zasahovat cíle na vzdálenost zhruba 130 až 250 kilometrů.
Foto: Severokorejské střely Hwasal-1 | KCNA
Pokud by se tyto informace potvrdily, znamenalo by to další posílení ruských schopností útočit na ukrajinskou infrastrukturu, především v příhraničních a frontových oblastech. Upozorňuje na to analytický portál OSINTWarfare, podle něhož by kombinace velké ničivé síly hlavice a relativně nízké letové výšky střely představovala nepříjemnou výzvu pro ukrajinskou protivzdušnou obranu.
Je však nutné dodat, že dostupné informace zatím nejsou podloženy primárními zdroji. To výrazně komplikuje hodnocení jejich věrohodnosti. V minulosti se totiž opakovaně objevovaly zprávy o ruském zájmu o severokorejské zbraně, které se nakonec ukázaly jako nepravdivé nebo přinejmenším značně nadsazené. Typickým příkladem jsou spekulace o dodávkách 600mm raketometů KN-25 nebo dřívější tvrzení o předání balistických střel KN-15, která se nikdy nepotvrdila.
Přesto se analytici přiklánějí k tomu, že je rozumné pracovat s nejhorším možným scénářem. Pokud by Rusko skutečně obdrželo střely Hwasal-1 Ra-3, získalo by další prostředek k systematickému ničení energetické a dopravní infrastruktury na okupovaných i přilehlých územích Ukrajiny.
Kvůli extrémně těžké bojové hlavici lze očekávat, že reálný bojový dosah střel by byl spíše omezený. I při maximálním uváděném doletu by musely být odpalovací prostředky rozmístěny dále od linie dotyku, což by fakticky zkrátilo hloubku úderů o desítky kilometrů. Významnou neznámou zůstává také počet odpalovacích zařízení a samotných střel, které by KLDR byla schopna – a ochotna – Rusku dodat.
Tyto faktory by zároveň rozhodly o tom, zda by Moskva kolem Hwasal-1 vytvořila samostatnou raketovou jednotku na úrovni praporu či brigády, podobně jako tomu bylo u severokorejských balistických střel KN-23. Otevřenou otázkou je i doba potřebná k výcviku obsluh a integraci systému do ruských ozbrojených sil.
Další nejasnost se týká samotného původu konstrukce střely. Severní Korea Hwasal-1 opakovaně prezentovala v letech 2021 až 2025 jako potenciální nosič jaderné hlavice s udávaným doletem až 1 500 kilometrů. Varianta Ra-3 s výrazně těžší konvenční hlavicí by však znamenala zásadní konstrukční úpravy.
Analytici proto zvažují několik možností: střela může vycházet z ruského systému Iskander-K, z čínské řízené střely CJ-10 (která sama nese znaky kopie sovětské Ch-55), nebo dokonce z projektů sovětského původu, k nimž se mohl Pchjongjang dostat ještě v minulosti. Nelze vyloučit ani scénář, že byla tato varianta vyvinuta cíleně „na zakázku“ pro Rusko, zejména s ohledem na dřívější odhalenou technickou spolupráci Moskvy a KLDR při výrobě střel KN-23.
I v případě, že by Rusko tyto střely skutečně získalo, neznamenalo by to okamžitou změnu situace na bojišti. Systém by musel projít operační integrací, vyžadoval by vycvičený personál a vytvoření specializovaných jednotek. Jde tedy spíše o střednědobou než okamžitou hrozbu.
Z vojenského hlediska by se jednalo o další subsonickou řízenou střelu, jejíž účinnost lze omezit dostatečně hustou a moderní protivzdušnou obranou. Klíčovým faktorem proto zůstává pokračující a včasné dodávání západních protiletadlových systémů Ukrajině, bez nichž by se riziko podobných zbraní výrazně zvýšilo.
zdroj: defence-ua.com