foto: Semantic Visions/Prezentace Semantic Visions na Dnech NATO 2026
Česká společnost Semantic Visions a německá Almato představily na Dnech NATO v Ostravě společné řešení pro včasné varování a podporu rozhodování ve vojenské logistice. Generálům obou zemí ukázaly, jak lze signál z otevřených zdrojů převést do konkrétní informace o tom, které trasy, uzly a dodávky může událost zasáhnout.
Týden před Dny NATO se stejná logika odolnosti řetězců objevila i na pražské konferenci Secure Supply, tentokrát v širším rámci obranného průmyslu, kritické infrastruktury a suverenity státu.
Jednání v Ostravě se zúčastnili český generálmajor Robert Bielený, národní představitel AČR při velitelství NATO SHAPE v Monsu, německý generálporučík Gerald Funke, velitel Velitelství podpory Bundeswehru, a generál Karel Zapletal, ředitel Sekce logistiky Ministerstva obrany. Za Semantic Visions řešení představili generální ředitel Jan Balatka a Kile Sears, za Almato provozní ředitel Stefan Dreher. Společný návrh je postaven jako doplněk stávajících systémů velení, logistiky a zpravodajství, včetně systémů NATO. Nemá je nahrazovat a nemá přebírat rozhodnutí velitele.
Dvě schopnosti, společný přehled o rizicích
Výchozím bodem spolupráce je propojení dvou vrstev. Semantic Visions prostřednictvím vícejazyčné analýzy otevřených zdrojů, označované jako OSINT, sleduje vznikající rizika u dodavatelů, komodit, infrastruktury a přepravních tras. Almato tyto signály následně váže na konkrétní trasy, prostředky a provozní pravidla v sémantickém znalostním grafu, tedy ve strukturované mapě vztahů a závislostí. Smyslem není pouze upozornit na omezení dopravy nebo výpadek dodavatele. Přínosem má být schopnost ukázat, kterých dodávek a logistických uzlů se událost může dotknout, jaké důsledky může mít pro zabezpečení operace a jaké možnosti reakce připadají v úvahu.
Sémantický graf zde nefunguje jako pouhý katalog dat. Uchovává význam vztahů: že konkrétní most leží na koridoru, že koridor obsluhuje určený sklad, že sklad drží zásobu vázanou na časové okno operace a že existuje náhradní trasa s jinou kapacitou a jiným rizikem. Velitel tak nemá dostat jen zprávu „něco se stalo“, ale řetězec od vnější události ke konkrétnímu dopadu. „Spojujeme českou analýzu otevřených zdrojů s německou technologií propojování dat. Velitelům chceme dát včasnější varování a lepší přehled o dopadech na jejich operace. Rozhodnutí zůstává na nich,“ řekl Jan Balatka.
Rozhodnutí zůstává u velitele
Návrh počítá s dohledatelností původních zdrojů i pravidel a předpokladů, z nichž doporučení vychází. Vojenští odborníci mají posoudit nejen navržený postup, ale také jeho odůvodnění a související nejistoty. Velitel může doporučení schválit, odmítnout nebo požadovat jinou variantu. Generálmajor Bielený v této souvislosti zdůraznil interoperabilitu. Pro společné operace podle něj nestačí data sdílet. Spojenci potřebují rozumět jejich významu pro konkrétní úkol a nové nástroje musí navazovat na stávající systémy velení a logistiky.
Obě společnosti kladou důraz na evropskou kontrolu nad řešením, možnost suverénního nasazení a modulární integraci. Vedle zásobování palivem, municí či náhradními díly koncept počítá také s hodnocením odolnosti infrastruktury a průchodnosti přepravních koridorů. To je bod, kde se vojenská logistika přirozeně stýká s širší debatou o bezpečnosti dodavatelských řetězců obranného průmyslu.
Odolná logistika jako součást odstrašení
Nabytí těchto schopností nebude jen technickým vylepšením štábní práce. Stane se součástí širšího souboru prostředků, jimiž lze protivníka odrazovat od agrese. Odstrašení nestojí pouze na viditelných zbraňových systémech. Opírá se i o důvěryhodnou schopnost udržet síly v chodu: doplňovat palivo, munici a náhradní díly, obcházet poškozené uzly a včas poznat, kde se řetězec láme. Velitel, který hrozbu vidí dříve a umí odhadnout její dopad na zásobování, bere protivníkovi jistotu, že první úder proti logistice operaci ochromí ještě před jejím začátkem.
Odolná logistika je základem každé vojenské operace. Nástroj, který propojuje vnější signál s mapou závislostí, nemá hodnotu jen v krizovém řízení. Mění i strategický obraz: protivník musí počítat s tím, že zničení mostu, výpadek dodavatele nebo přerušení koridoru nebude automaticky znamenat slepé místo v plánování. Samotné rozhodnutí o použití síly zůstává politické a velitelské. Schopnost udržet tok zásob a včas přizpůsobit trasy však posiluje věrohodnost, že operace může pokračovat i pod tlakem. Právě tato věrohodnost je jedním z praktických zdrojů odstrašení.
Paralelní debata na Secure Supply
Širší rovinu týkající se kritické infrastruktury státu a obranného průmyslu otevřela 17. září 2026 v pražské Malostranské besedě konference Secure Supply s podtitulem „Kdo drží klíče k české infrastruktuře?“. Akci pořádal Ivan Bartoš pod záštitou předsedy Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Josefa Fleka. Program stál na čtyřech pilířích: kritické infrastruktuře, obranném průmyslu a jeho strategických dodavatelských řetězcích, technologické a ekonomické suverenitě a hybridních i kybernetických hrozbách včetně AI, OSINT a včasného varování. Ve čtvrtém bloku vystoupil Jan Balatka.
Konference formulovala bezpečnost jako schopnost státu fungovat i tehdy, když klíčová dodávka selže. Energie, suroviny, data, doprava, výroba, zdravotní péče i obrana podle organizátorů stojí na vazbách, které mohou být zranitelné. Mezi jmenovanými riziky bylo výslovně to, že obranný průmysl a armáda mohou přijít o kontinuitu dodávek v nejkritičtější chvíli a že strategická závislost může být využita k nátlaku. Debata proto nesměřovala jen k vojenskému velení v poli, ale i k otázce, které závislosti musí stát znát, průběžně sledovat a zahrnout do krizových scénářů.
V tomto smyslu Ostrava a Praha ukázaly dvě strany téhož problému. Dny NATO představily nástroj, který má operačnímu veliteli pomoci přeložit vnější signál do dopadu na zásobování. Secure Supply položila tutéž otázku na úroveň státu a průmyslu: kdo kontroluje klíčové vstupy, jak rychle se výpadek součástky, trasy nebo digitální služby promění ve výpadek výroby či podpory sil a jakou roli v tom má včasné varování z otevřených zdrojů. Česko-německé řešení tak reaguje na problémy, které se neomezují pouze na vojenské prostředí, ale týkají se také odolnosti státu a obranného průmyslu.