Ruské letectvo v posledních dvou letech investovalo značné prostředky do výstavby zesílených betonových úkrytů pro bojová letadla. Ty měly ochránit stíhačky a bombardéry před stále častějšími útoky ukrajinských dronů a raket dlouhého dosahu. Nejnovější ukrajinské útoky však naznačují, že ani tato ochrana už nemusí být dostatečná.
Foto: Ruské betonové kryty přestávají fungovat (ilustrační foto) | ChatGPT / Open AI
Po sérii úspěšných úderů na ruská letiště se ukazuje, že nové generace ukrajinských bezpilotních prostředků představují výrazně větší hrozbu, než Moskva očekávala. Podle ukrajinských informací byly při nedávném útoku na leteckou základnu Saky na okupovaném Krymu zasaženy přímo kryté hangáry, ve kterých se nacházely stíhací letouny Su-30SM. Po zásahu byl uvnitř jednoho z úkrytů zaznamenán požár, což naznačuje, že ochranná konstrukce nedokázala zabránit poškození letadla.
Rusko začalo s výstavbou těchto železobetonových přístřešků ve větším měřítku během roku 2024. Jejich hlavním účelem bylo ochránit letadla před kazetovou municí střel ATACMS i před tehdejšími ukrajinskými drony s relativně menší bojovou hlavicí. Od té doby však prošel ukrajinský program bezpilotních prostředků výrazným vývojem.
Nové útočné drony disponují podstatně větší ničivou silou. Některé typy podle dostupných informací nesou bojové hlavice o hmotnosti až kolem 200 kilogramů. Taková exploze nemusí nutně prorazit několik desítek centimetrů silný železobeton, přesto může způsobit rozsáhlé škody. Tlaková vlna dokáže poškodit letoun uvnitř hangáru a odlétávající úlomky vnitřní vrstvy betonu se mění v nebezpečné střepiny, které mohou poškodit konstrukci i citlivou avioniku letadla.
Další hrozbou jsou nové typy průbojných hlavic. Ukrajinští konstruktéři podle vojenských analytiků směřují k řešením využívajícím princip tandemové munice. Ta nejprve vytvoří otvor v ochranné konstrukci a teprve následně uvnitř objektu exploduje hlavní nálož. Podobný princip využívají například britsko-francouzské střely Storm Shadow nebo SCALP-EG při útocích na silně chráněné cíle.
Pro Rusko tím vzniká nepříjemné dilema. První možností je pokračovat ve stavbě ještě silnějších úkrytů. To by však znamenalo výrazné zvýšení nákladů, delší dobu výstavby a také větší spotřebu stavebního materiálu i pracovní síly. Druhou variantou je přesunout letouny na vzdálenější letiště mimo dosah ukrajinských dronů. Takové řešení by ale prodloužilo dobu reakce letectva, zvýšilo spotřebu paliva a zkomplikovalo logistiku i údržbu celé flotily. Ani jedna z možností proto není pro Moskvu ideální.
Celá situace zároveň ukazuje, jak rychle se mění charakter moderního bojiště. Ještě před několika lety byly železobetonové kryty považovány za účinnou ochranu proti většině leteckých zbraní. Dnes se však stále více potvrzuje, že levné a technologicky vyspělé bezpilotní prostředky dokážou ohrozit cíle, jejichž ochrana dříve vyžadovala použití drahých řízených střel nebo bombardérů.
Válka na Ukrajině tak znovu potvrzuje starou vojenskou poučku – každé nové obranné opatření dříve či později vyvolá vznik nové útočné technologie. Zdá se, že tentokrát jsou o krok napřed právě ukrajinští konstruktéři bezpilotních prostředků, kteří nutí Rusko hledat zcela nové způsoby ochrany svého taktického letectva.
Zdroj: defence-ua.com