Sovětský hladomor v letech 1946-47 je méně známý, než „slavný“ Holodomor let třicátých a má jiné pozadí, avšak na svědomí ho má stejný člověk – Josif Vissarionovič Stalin. Pojďme si poválečný hladomor v SSSR popsat podrobněji.
Mezi hladomory 30. a 40. let v SSSR je přirozeně několik zásadních rozdílů, ale také i několik společných rysů. Naprosto zásadní faktor je bolševické zničení venkova a přirozených procesů v zemědělství, které fungovaly stovky let. Tehdejší představa, že systém kolchozů dramaticky zefektivní zemědělskou činnost byla zcela naivní. Na naivitu bolševiků bohužel nedoplatili jen bolševici, ale především venkované. Hlavním rozdílem, oproti hladomoru let třicátých, bylo, že válka významným způsobem poničila Ukrajinu a Bělorusko a jejich zemědělská pole. Stejně tak Sovětský svaz ve válce přišel o mnoho mužů, kteří nyní v zemědělství chyběli. Podobně tomu bylo se zemědělskými stroji a tažnými zvířaty. Avšak, i přes všechny výše zmíněné nepříznivé okolnosti nebylo vypuknutí hladomoru nezbytné. Ano, přebytek by určitě v SSSR v nejbližších poválečných letech neměli, lidem by se nijak dobře nevedlo a žili by v bídě, avšak to žili sovětští občané prakticky pořád, nebo aspoň jejich velká většina. Ale hladomor?
Foto: Venkovská rodina z Tverské oblasti zasažené hladomorem | Wikimedia Commons / Public domain
Stalin měl totiž své politické cíle, kvůli kterým hodlal klidně obětovat statisíce svých spoluobčanů, jak to už ostatně ukázal tolikrát předtím. Východní Evropa byla předním cílem sovětské politiky již ve 40. letech a poválečné uspořádání Evropy po 2. světová válce neskončilo zcela dle Stalinových vizí, což bylo třeba změnit. Rudá armáda došla pouze k Berlínu, ač bolševici již od říjnové revoluci snili o pochodu až k Atlantiku. Německého území se Sověti po válce zmocnili jen částečně, Rakouska rovněž. V Československu byl víceméně ještě částečně demokratický režim. V Řecku proti komunistům povstali vlastenci a vypukla občanská válka. Do toho Spojenci tlačili na svobodné volby v Polsku. Stalin dobře věděl, že pokud bude chtít zabrat další evropská území, musí udělat maximum proto, aby podpořil komunistické strany v Evropě, aby ve svých zemích převzaly moc a poté se z nich staly sovětské satelity.
Stalinův plán byl až ďábelsky jednoduchý. V Evropě po válce nebylo mnoho jídla, protože pole byla zničená či zaminovaná, mužů bylo málo. A tohle byla příležitost, jak soudruhům na západě vypomoci. Jako dar z nebes se proto muselo Stalinovi jevit sucho v roce 1947, které tvrdě udeřilo na země východní Evropy a mělo na svědomí obrovskou neúrodu. A protože východní země na Stalinův nátlak odmítly Marshallův plán, hrozil jim tehdy reálný hladomor. V kritickém okamžiku tak zasáhl „štědrý a laskavý“ Sovětský svaz v čele s jeho vůdcem Stalinem, který poskytl suchem zdevastovaným zemím velkorysou potravinovou pomoc. V praxi nešlo o nic jiného, než o sebrání obilí rolníkům v SSSR (nejvíce pak na Ukrajině, v Bělorusku, v Moldavsku a v centrálním Rusku) a dodání tohoto obilí do evropských zemí, ve kterých komunistické strany potřebovaly posílit své pozice.
Foto: Díky dodávkám obilí do evropských zemí Stalin de facto odsoudil řadu občanů SSSR ke smrti vyhladověním (ilustrační foto) | Neznámý autor / Wikimedia Commons / Public domain
Díky takhle jednoduché operaci, kterou de facto odsoudil řadu občanů SSSR ke smrti vyhladověním, vytvořil Stalin v mnoha Evropanech falešný pocit, že Sovětský svaz je bohatá a prosperující země, která se o ně postará a komunismus jako takový poskytuje velké potravinové přebytky. Tito lidé pak ochotně volili a podporovali komunistické strany, jejichž představitelé neměli s přesvědčováním obyvatel příliš práce. Do Polska, Východního Německa, Československa či Maďarska tak proudil jeden nákladní vlak za druhým plný potravinářské pšenice a kukuřice pro vepře, zatímco lidé v SSSR hladověli. Na Ukrajině byla situace nejhorší. Právě odtud ukradl Stalin nejvíce obilí, právě zde byla válka nejničivější, a právě tato země přišla již před válkou o nejvíce lidí. Jen o málo lépe dopadlo Moldavsko a Bělorusko, a hned za nimi centrální Rusko. Odhaduje se, že poválečný hladomor má na svědomí 200 000 až 1,5 milionů lidí.
Zdroj: Historie válek, War History, britannica