foto: Redakce SM/Podcast SM s Josefem Flekem
Předseda sněmovního Výboru pro obranu Josef Flek (STAN) v podcastu Security Magazínu popisuje priority druhé poloviny roku: koncepci KVAČR 2040, rozpočet a strategické zakázky. Varuje před zpochybňováním výdajů na obranu, odmítá fiktivní zapojení českých firem přes překupníky a volá po rychlejších, ale transparentních akvizicích včetně digitalizace a nákupů G2G.
Josef Flek označuje za klíčový dokument KVAČR 2040, od kterého se má odvíjet rozpočet, strategické nákupy i spolupráce s průmyslem. Udržet alespoň 2 % HDP považuje za přijatelné minimum nové vlády Andreje Babiše, ale za nedostatečné vůči dříve plánovaným 2,4 % a vůči projektům, které už armáda připravila. Upozorňuje, že podle informací z okolí předsedy Sněmovny Tomia Okamury se objevují tlaky na další snížení výdajů, a zdůrazňuje, že armáda potřebuje kontinuální a předvídatelné financování, jinak se modernizace zadrhne.
Druhá část rozhovoru se týká českého obranného průmyslu. Flek podporuje reálné zapojení firem do výroby, vývoje a servisu, nikoli formalizované „české“ dodávky přes třetí strany. U zakázek jako F-35 je prostor omezený, u jiných projektů včetně CV90 by podle něj měla česká strana sama nabízet zdravé firmy. Menší a střední podniky mají horší přístup ke kapitálu i k zakázkám, přitom domácí reference armády je pro export zásadní. Volá po úpravě akvizičních pravidel, digitalizaci, nákupu v balíčku s životním cyklem a po krizové legislativě i mimo resort obrany.
Výbor pro obranu začal znovu intenzivně pracovat. Jaká nejdůležitější témata vás ve druhé polovině roku čekají?
Úplně nejdůležitější bude představení KVAČR 2040, který nám má být předložen a už měl být předložen ministrem Zůnou. Od toho se odvíjí všechno. Beru to jako základ i pro to, jak má být sestaven rozpočet. Od toho se budou odvíjet strategické zakázky i následná spolupráce s českým průmyslem. Pro mě je tedy zásadní KVAČR 2040, potom rozpočet a to, jak na sebe obojí naváže. A samozřejmě strategické zakázky.
Budeme také tlačit na novou vládu Andreje Babiše, aby financování bylo kontinuální a především předvídatelné. To je velký problém: armáda neví, s čím může počítat. Na začátku jsme viděli handrkování o čísla, kolik armáda peněz dostane a kolik ne, že se vezme 21 miliard a pak se to vrátí. Nakonec zaznělo, že peníze budou doplněny tak, abychom dohnali ztrátu v letech 2028 a 2029. Teď to tak zase nevypadá. Podle informací, které kolují a které mám potvrzené i od předsedy SPD Okamury, se budou snažit tlačit výdaje na obranu ještě níž. Ministr to proto nemá jednoduché. Ví, že peníze budou chybět, a přitom dostal úkol výdaje dál snižovat. Doufám, že se to nepodaří a že konečně splníme nejen dvě procenta HDP, ale začneme plnit i výstavbu schopností.
Výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP mají explicitní podporu premiéra. Pokud tato úroveň bude obhájena, vnímáte to jako pozitivní a dostatečný signál z hlediska potřeb armády?
Vnímám to jako pozitivní zprávu v jinak nepříznivé situaci. Už v letošním roce jsme měli mít výdaje zhruba na 2,4 procenta. Pokud za tohoto vládního uskupení Andreje Babiše zůstanou dvě procenta, budu za to rád. Nesmí ale dojít k dalšímu ponížení. Armáda má z výdajů na úrovni dvou procent, tedy zhruba 191 miliard, připravené projekty přibližně na 101 procent. Už teď tedy víme, že to bude málo, ale ještě to bude hratelné. S tím se dá pracovat, armádu modernizovat a rozběhnout zásadní strategické projekty. Velký problém by nastal, kdyby se na výdaje sáhlo právě teď.
U strategických zakázek hraje zásadní roli účast a podpora domácího obranného průmyslu. Vidíte v tomto ohledu pozitivní posun a větší tlak vlády nebo rezortu obrany na zapojení českých firem, než jsme viděli dříve?
Záleží na tom, o jakou zakázku se jedná. Jsou věci, které český průmysl umí a v nichž patříme k nejlepším. Koncepce zapojení českého průmyslu do obrany a bezpečnosti má smysl, máme co nabídnout.
Na druhé straně je akvizice F-35, která se podepisovala ještě za nás. Jde o uzavřenou „rodinu“ F-35 se sofistikovanými systémy a vlastním know-how. Do ní nikoho jen tak nepustí. Když vás ale přijmou, vyberou i několik firem z vašeho průmyslu, které vyrábějí nejen pro letouny určené Česku, ale i pro celý svět. Můžeme zmínit třeba PBS Velká Bíteš a další firmy, které dodají například kabeláž.
Jsou pak zakázky, u kterých se můžeme angažovat víc: svařování, montáž, ale hlavně výzkum a vývoj a přenos know-how. Nejsem zastáncem toho, co se občas děje: vznikne firma, dodavatel s ní naváže spolupráci a tváří se to, že z Česka něco dodává. To překupování za českou spolupráci nepovažuju. Vstoupí třetí strana, vydělá peníze a tím to končí. Pro mě je důležité, aby firma byla zdravá a vydělané peníze investovala dál do výzkumu a vývoje. Pokud vyvine sofistikovaný systém, který jde integrovat na jiné typy vozidel a dodávat do světa, posuneme se dál. Jsme silně proexportní a máme co nabídnout.
Snažím se s českým průmyslem komunikovat. Máme velké hráče: Colt CZ, STV, CSG a další firmy, které pro armádu vyrábějí. Bez silného průmyslu nic neuděláme. Dřív to bylo tak, že se ministr na veletrhu bál vejít do firmy, aby to nevypadalo, že je podjatý a že už má vybraného dodavatele, ačkoli výběrové řízení ještě nebylo. To je špatně. Ministr i zástupci výboru se mají bavit s každým, zjistit, co firmy umí a co potřebují, a pomoct jim tam, kde se můžeme angažovat.
Zároveň budeme český průmysl potřebovat, pokud nastane krize: výroba munice, skladování, držení zásob, dodávky armádě. Z konfliktu na Ukrajině víme, jak obrovská je spotřeba. A nemluvím jen o obranném průmyslu. Do krizové legislativy je třeba zapojit zdravotnictví, ministerstvo průmyslu a obchodu i zemědělství. Jako Starostové se budeme snažit takovou legislativu připravit. Armáda ví, co má dělat. Řada rezortů ale podle mě neví, co by se dělo při větší krizi nebo konfliktu.
Má Výbor pro obranu možnost do zapojování českých firem do obranných zakázek promlouvat, třeba kontrolní činností?
Určitě. Máme kontrolovat ministra i ministerstvo obrany a řešíme věci i napřímo s armádou. Akvizice probíráme na výboru. Zásadní je také zajet do firmy a zjistit, jestli je vše v pořádku. Víme to třeba u pořizování CV90. Cílilo se na 40 a více procent českého průmyslu. Pak ale zjistíte, že švédská strana má nasmlouvané dodavatele, část jde přes české překupníky, a my se tváříme, že podporujeme český průmysl. Tvrdé platby, které firmám opravdu pomohou, jsou nakonec na mnohem nižších číslech.
Papírově a podle smluv to bude v pořádku. Ale z obecného i politického pohledu…
Přesně. Velká chyba byla, že české firmy vybírali Švédové. Česká strana by do toho měla mluvit, nabídnout seznam zdravých firem a z nich vybírat. Špatně je i to, když pořídíme techniku a servisní smlouvy nebo životní cyklus řešíme až potom. To není výhodné. Má se to domluvit v jednom balíčku: kupujeme tuto techniku, chceme takový servis na tolik let za tolik peněz, životní cyklus na 20 až 30 let, a pojďme se bavit o ceně.
Jednat s dodavatelem ve chvíli, kdy je nejvíc motivovaný.
Ano, kdy je nejvíc motivovaný nám techniku prodat. Jakmile smlouvu podepíšeme a techniku koupíme, servis za rozumnou cenu se vyjednává těžko.
Když se podíváme na menší a střední firmy, případně na nové firmy, které chtějí do obranného sektoru proniknout: mají horší přístup k zakázkám ministerstva obrany? Lze jim v nějakém ohledu pomoci?
To je velký kámen úrazu. Velcí hráči jsou napřed, mají lepší financování i silnější slovo u bank. Banka podle reportů vidí obraty a už se tolik nezdráhá. Malá firma, která začíná nebo se rozšiřuje, to jednoduché nemá.
Často se do zakázek dostávají jako subdodavatelé. Mám zkušenost i s firmou, která dříve na CNC frézovala komponenty pro automobilový průmysl a teď vyrábí do zbrojního. To je diverzifikace: nejede se jen jedním směrem a ekonomiku táhne i zbrojní průmysl. Řekněme to narovinu: je to o válce a o poptávce po zbraních ve světě, ale v tuto chvíli to ekonomiku táhne. Pokud snižujeme výdaje na obranu, můžeme trochu podkopat i českou ekonomiku. Každá firma, malá i velká, má velký zájem, aby armáda České republiky měla její produkt. Není to primárně o tom, že by na domácím trhu extra vydělala. Jsou spíš proexportní, z 90 procent. Jde o to, že potenciální zákazníci z různých částí světa se ptají: „Má to vaše armáda?“ To je pro ně důležité. Když se armáda s průmyslem baví o tom, co potřebuje, kde jsou chyby a jak výrobek posunout, firmám to pomůže.
Souvisí s tím otázka, jestli má stát preferovat přímé nákupy od domácího průmyslu a jestli je potřeba měnit zákon o zadávání veřejných zakázek právě kvůli armádním akvizicím.
Ano, zákon je zastaralý a je potřeba ho upravit. Uvidíme, který ministr na to bude mít odvahu. Nejde jen o zadávání zakázek. Obrana to má jednodušší než vnitro, které spadá plně pod zákon o zadávání veřejných zakázek. Ministerstvo obrany má volnější režim.
Za minulé vlády platil limit, že nákupy nad 300 milionů musí jít na vládu. Premiér Babiš to teď snížil na 30 milionů. Možná to podléhá větší kontrole, protože vláda do toho víc vidí a ministerstvo nic nepodepisuje samo. Na druhou stranu se proces strašně zpomaluje. Už teď víme, jak obrovské jsou problémy akvizici rozjet, udělat vojskové zkoušky a zařadit techniku do armády. Bez digitalizace to nepůjde.
Těžké je najít rovnováhu mezi zrychlením nákupu a dostatečnou transparentností a ochranou proti korupci. Docela dobře fungují nákupy G2G, i za nynější vlády. Klasický proces může trvat dva, dva a půl, tři roky: koncepce armády, posouzení ministerstva, zařazení do výzbroje. G2G to zkrátí zhruba na polovinu. Zásadní bude digitalizace.
Natáčíme 15. září, po první poprázdninové schůzi Výboru pro obranu. O víkendu nás čekají Dny NATO v Ostravě–Mošnově. Na co se v programu nejvíc těšíte?
Nejvíc na ukázky letounů a letectva AČR i spojeneckých států, které mají dorazit. Těším se na F-35, určitě předvede zajímavé kousky. Chci toho využít i k jednání s českým obranným průmyslem a se zahraničními partnery. Přišlo mi hodně pozvání nejen z Německa a Finska, ale i od zástupců Lockheed Martin, výrobce F-35. Měl bych se potkat i s některými velvyslanci. Doufám, že to využijeme všichni nejen jako zážitek, ale i pracovně.