Mezi spojeneckými vyloděními za druhé světové války jen těžko najdeme zpackanější akci, než byla operace Reservist. Američané společně s Brity chtěli v rámci této mise obsadit severoafrický přístav Oran, který byl v držení sil Vichistické Francie. Plánovači předpokládali, že se tyto jednotky nebudou příchodu aliančních sil bránit. Realita byla ovšem úplně jiná.
Oran byl důležitý přístav ležící na západním pobřeží Alžíru. Spojenci měli obavy, že Francouzi v případě dlouhého pozemního obléhání zablokují rejdu a vyhodí do povětří přístavní zařízení. Útok měl být proto rychlý, překvapivý, a především se měl obejít bez větších bojů. Vojáci na straně Francouzů byli považování za ne příliš spolehlivé a panovalo všeobecné přesvědčení, že se nejspíše rychle vzdají. V Oranu bylo dislokováno na deset tisíc francouzských vojáků, přístav disponoval také mohutným pobřežním dělostřelectvem a v rejdě kotvila početná flotila válečných lodí. Za normálních okolností by byl přímý útok na město krvavou záležitostí.
Plán operace Reservist vymyslel Kanaďan v britských službách, třiapadesátiletý Frederick Thorton Peters. Byl ambiciózní, ale bez větších bojových zkušeností. Doposud totiž velel pouze eskortní flotile torpédoborců a následně škole tajných agentů v Hertfordu. Jeho plán počítal nejen s obsazením přístavu, ale rovnou celého města. Když se o tom dozvěděli nadřízení, příliš nadšení nebyli. Americký kontraadmirál Andrew C. Bennett považoval operaci za „sebevražednou a naprosto nerozumnou“, proti akci až u Eisenhowera osobně protestoval také americký admirál Bernhard Bieri a ostře proti byl i velitel 1. obrněné divize generálmajor Orland Ward. Všem se od Peterse dostalo ujištění, že pokud dojde v přístavu ke střelbě, výsadkové lodě se stáhnou. Když už je řeč o lodích, ty dostal Peters k dispozici dvě pětasedmdesátimetrové kutry HMS Walney a HMS Hartland. Plavidla určená pro strážní službu, bez pancéřování a se spíše symbolickou výzbrojí, kterou tvořilo pětipalcové a třípalcové dělo.
Na palubách těchto kutrů se tísnilo 392 mužů 3. praporu 6. obrněného pěšího pluku 1. obrněné divize. Praporu velel Floriďan George F. Marshall, který, jako všichni kolem, nebyl z celého podniku vůbec nadšen. Jako správný voják si ale pochybnosti nechal pro sebe. Na tak samotný Winston Churchill, který se ještě nedlouho před akcí znepokojeně ptal, jak vlastně Francouzi v noční tmě poznají, že připlouvající lodě jsou spojenecké. Dostalo se mu odpovědi, že se na ně bude volat z paluby megafonem.
8. listopadu roku 1942 nastal den D pro spojenecké vylodění v Severní Africe, a tedy i operaci Reservist. Obě lodě čekaly až do půlnoci za obzorem mimo dohled pozorovatelů z pevniny. To už světla v Oranu zhasla a všude panoval naprostý klid. Peters k mužům na palubě Walneye pronesl poslední řeč, v níž jim mimo jiné oznámil, že akce velmi pravděpodobně proběhne bez jediného výstřelu. Co Peters ovšem nevěděl, byl fakt, že v Oranu byl odhalen a tvrdě potlačen pokus o puč, který organizovaly západní rozvědky s cílem neutralizovat obranu přístavu. Poslední zpráva, kterou pučisté vyslali rádiem, zněla takto: „Očekávejte odpor všude!“. Ta se ale k Petersovi již nedostala.
Walney následovaný Hartlandem vyrazily pod rouškou noci do rejdy přístavu. Ne tirez pas! Nous sommes vos amis! (Nestřílejte. Jsme přátelé), volal do megafonu tlumočník – poručík královského námořnictva Paul Duncan. Odpovědí mu byla dávka z kulometu, ke které se velmi rychle přidaly další hlavně. Z výšin nad přístavem začaly pálit mohutná děla pobřežní baterie de Gambetta. Když první granát zasáhl Walney, Peters pochopil, že se mýlil a Francouzi se hodlají bránit.
Jenže nemohl dělat prakticky nic. Obě lodě byly zasypávány přívalem dělostřeleckých granátů a lodě bez pancéřování skýtaly jen minimální ochranu. Na Walney zahájil palbu také francouzská šalupa La Surprise, která jediným výstřelem zcela zdemolovala kapitánský můstek. K palbě se dokonce přidaly i dvě ponorky Céres a Pallas. Kutr byl zasažen do strojovny i na další místa a nabíral vodu. Marshallovi muži sice stříleli z ručních zbraní směrem k nepříteli, ale taková obrana neměla valný smysl, protože nepřítele pořádně neviděli. Hartland na tom byl podobně jako Walney, navíc brzy začal hořet. Vyřádila se na něm zejména děla torpédoborce Typhon. Na lodi vybuchovala munice a docházelo k explozím. Mrtvých a raněných byla plná paluba. Kapitán nařídil spustit kotvu a ihned opustit loď.
Foto: Potápějící se HMS Hartland poté, co vplul za HMS Walney do přístavu Oran | Wikimedia Commons / Public domain
Peters ani v takové zoufalé situaci nehodlal zcela složit zbraně a nařídil, aby Walney taranoval opodál stojící torpédoborec Epervier. Jenže to bylo pro již téměř neovladatelný kutr nemožné. Epervier vypálil na Walney salvu, která ho téměř smetla z hladiny. Muži opouštěli loď a skákali do vody. Walney nakonec explodoval a klesl ke dnu. Hartland v rejdě hořel až do ranních hodin a pak se po explozi potopil.
Někteří Francouzi ještě stříleli na trosečníky ve vodě, zatímco vojenské lodě spustily čluny, aby je vytáhly. Operace Reservist tím skončila. Invazní flotila byla potopena, výsadek byl zničen. Z Marshallových 392 mužů bylo 189 mrtvých a 157 zraněných. 113 mrtvých a 86 zraněných bylo mezi britskými námořníky. Akce nesplnila žádný z cílů. Velitel oranského přístavu nechal ihned potopit 27 lodí v rejdě, čímž Oran zcela vyřadil pro jakékoliv další použití. Potopeny byly i tři suché doky včetně obřího 25 tisíc tun vážícího Velkého doku, který zablokoval vjezd do přístavu. Ještě celé týdny poté moře vyplavovalo na břeh těla mrtvých vojáků. Přeživší Američany a Brity ošetřili Francouzi ve svých nemocnicích. O den později dobyly Oran spojenecké jednotky, které se vylodily na plážích a všechny zajatce osvobodily. Byl mezi nimi i Peters.
Ten byl i přes katastrofální neúspěch operace vyznamenán – dostal Viktoriin kříž za statečnost a Američané mu udělili Kříž za vynikající služby. Dlužno dodat, že si jich příliš neužil. O pár dní později letěl skládat účty k Churchillovi, ale hydroplán Short Sunderland s ním havaroval při přistání v husté mlze v Plymouthském průlivu.
Zdroj: Armáda na úsvitu: Válka v severní Africe 1942–43, R. Atkinson, BB Art, 2004.