Adolf Galland patří mezi nejznámější německá stíhacích esa druhé světové války. Díky své pozoruhodné kariéře v Luftwaffe se stal respektovanou osobností v Německu i mimo něj. Během 705 bojových misí dosáhl 104 vzdušných vítězství nad spojeneckými letouny.
Adolf Galland se narodil 19. března 1912 ve Westerholtu ve Vestfálsku v Prusku. Jeho raný život byl poznamenán silnou fascinací letectvím, která byla živena dobovým rozmachem létání. Jako malý chlapec stavěl modely letadel a snil o létání. V pozdějších letech dospívání se Galland této vášni věnoval a stal se pilotem kluzáku, což byl významný krok na cestě k budoucí kariéře letce. Bylo jasné, že má přirozený talent.
Foto: Adolf Galland a Werner Mölders v dubnu 1941 | Bundesarchiv, Bild 183-B12018 / CC-BY-SA 3.0
V roce 1932 byl dvacetiletý Adolf Galland mezi těmi, kteří byli přijati do německé národní letecké společnosti Lufthansa, což ho přimělo podat přihlášku do Deutsche Verkehrsfliegerschule (DVS), oficiálně komerční letecké školy, která od poloviny 20. let skrytě připravovala vojenské piloty. Přestože byl přijat, dvě nehody během hodnocení vedly Gallanda k přesvědčení, že neuspěl, a přihlásil se ke službě u Reichswehru. Ve skutečnosti zkoušky ale složil a byl poslán k Baltskému moři, aby se naučil pilotovat létající čluny.
V této fázi bylo Německo stále omezeno Versailleskou smlouvou, která stanovila sílu a schopnosti jeho armády. V tajnosti se však připravovaly základy pro rozvoj Luftwaffe a Galland se brzy stal jedním z jejích nejcennějších pilotů. V roce 1933 byl Galland vybrán mezi ty, kteří absolvovali výcvik u italského letectva, a poté byl požádán, aby vstoupil do armády jako pilot. Záhy se stal instruktorem ve škole pro stíhací piloty a byl přidělen k 10. pěšímu pluku a drážďanské válečné akademii. Kariéra Adolfa Gallanda u Luftwaffe byla zcela mimořádná výjimečná. Jeho raketový vzestup v hodnostech potvrzoval jeho výjimečné schopnosti stíhacího pilota a velitele. Do služby vstoupil v roce 1935 a byl jmenován poručíkem.
Gallandovy letecké schopnosti byly rychle rozpoznány a byl vybrán pro legii Condor určenou k nasazení během španělské občanské války. Jeho zkušenost ve Španělsku se ukázala jako neocenitelná. Získat bojové zkušenosti na letounu Heinkel He 51, vyzkoušel novou taktiku a technologie, a byl plně připraven na moderní konflikt, který zanedlouho v Evropě vypukne. Když v září 1939 začala německým útokem na Polsko druhá světová válka, Galland byl již zkušeným stíhacím pilotem.
Adolf Galland se invaze do Polska zúčastnil a odlétal 50 pro něj zcela nezajímavých bojových misí na bitevních letounech Henschel Hs 123. Po skončení tažení předstíral revma a požádal o převelení na letoun s uzavřeným kokpitem. Po převelení k Jagdgeschwader 27 se jako adjutant vznesl do vzduchu v rámci Fall Gelb, německé invaze do Nizozemí a následně Francie. Během operace Galland zaznamenal svá první vzdušná vítězství a sestřelil tři stíhačky Hawker Hurricane britského Královského letectva. Galland se s JG 27 následně účastnil bojů během bitvy o Dunkerque, která se ukázala být pro Luftwaffe obtížnější, než se předpokládalo, a to vzhledem k výkonům britských Spitfirů, s nimiž se zde setkali Němci poprvé a které na Gallanda udělaly značný dojem.
Následně byl pověřen velením III. skupiny Jagdschwader 26 „Schlageter“. Adolf Galland je nejvíce známý pro svou roli během bitvy o Británii, klíčového konfliktu v počáteční fázi druhé světové války. Během střetnutí byl spolu s JG 26, létající na letounech Bf 109E, zodpovědný za obranu německých bombardérů, které doprovázel nad cíle v Anglii. Britové měli skvělou obrannou strategii, ale Gallandovo vedení a taktické inovace učinily z jeho skupiny jednu z nejúspěšnějších v bitvě. Způsobili Britům značné ztráty a on osobně dosáhl řady vítězství – do 15. srpna vzrostl celkový počet jeho sestřelů na 21 a toho dne si nárokoval sestřel tří Spitfiry. Kromě osobních úspěchů se mu dařilo velmi efektivně vést celou skupinu a osobním příkladem i rozhodností motivoval ostatní.
Navzdory počátečním úspěchům Němci bitvu o Británii nakonec prohráli. Ztráceli příliš mnoho letounů a vycvičených posádek, což si dlouhodobě nemohli dovolit. Tento vývoj vedl také ke slavné Gallandově odpovědi maršálu Göringovi, který se ptal, co by němečtí stíhači potřebovali, aby dokázali chránit svazy bombardérů efektivněji. Zatímco Mölders řekl, že by Bf 109 potřeboval silnější motor, Galland odsekl: „Mé jednotce by se hodily Spitfiry.“
Když bylo rozhodnuto přesunout většinu zdrojů Luftwaffe na východ, Adolf Galland, nyní Obersleutnant, zůstal s Jagdschwader 2 a 26 ve Francii a dál bojoval proti britskému letectvu. V listopadu 1941 dosáhl svého 96. vzdušného vítězství, což vedlo k jeho jmenování General der Jagdflieger – generálem stíhacích letců, inspektorem německých stíhacích sil. Zatímco kdokoli jiný by byl z povýšení nadšený, on ne, protože vždy dával přednost létání a administrativa mu žádnou radost nedělala. Rozhodl se ale příležitosti využít a vymoci pro německé stíhače co nejlepší podmínky; s ohledem na další vývoj války ale zásadního zlepšování dosahovat nemohl.
S rostoucí silou spojeneckého letectva a kobercovým bombardováním německých měst se Galland začal střetávat se svými nadřízenými, kteří přičítali vývoj situaci dílem, a zcela nesmyslně a alibisticky, i jemu. V lednu 1945 byl dokonce zbaven velení. Později však dostal rozkaz zformovat novou leteckou jednotku Jagdverband 44 vyzbrojenou proudovými Messerschmitty Me 262 Schwalbe. Jako zkušený pilot pokračoval v plnění úkolů a dosahoval vzdušných vítězství.
Během své služby u Luftwaffe dosáhl Galland celkem 104 vzdušných vítězství v průběhu 705 bojových misí. Čtyřikrát také přežil své sestřelení, naposledy v dubnu 1945. Konec druhé světové války znamenal pro Adolfa Gallanda náročné životní období. Po porážce Německa byl zajat americkou armádou a držen jako válečný zajatec. Po propuštění nebyl vystaven takovému dohledu jako někteří jiní vysocí němečtí důstojníci. Nebyl zapleten do válečných zločinů. Naopak, jak jsme viděli, jeho prominentí pozice plynula čistě z jeho schopností.
Vášeň Adolfa Gallanda pro letectví přetrvala i po druhé světové válce. Odcestoval do Argentiny, kde u argentinského letectva zaučoval nové piloty létající na britských letounech Gloster Meteor. V polovině 50. let se vrátil do Německa a pokusil se vstoupit do Bundeswehru, ale žádost se okamžitě setkala s kritikou západních mocností. Vzhledem k tomu se raději rozhodl začít podnikat ve vlastním leteckém poradenství. Napsal memoáry První a poslední, v nichž vylíčil své zážitky a postřehy z války. Kniha zůstává zdrojem informací o historii Luftwaffe a složitostech leteckých bojů za druhé světové války. Kromě toho byl také najat jako technický poradce pro film Bitva o Británii z roku 1969 – ve filmu zazní jeho odpověď Göringovi o Spitfirech v podání fiktivního majora Falka.
Galland zemřel 9. února 1996 ve věku 83 let. Byl nositelem mnoha vyznamenání, mimo jiné Rytířského kříže Železného kříže s dubovými listy, meči a diamanty, Železného kříže 1. třídy a Španělského kříže ve zlatě s meči a diamanty.
Zdroj: britannica, warhistoryonline.com