Klamání a vojenské lsti se používaly po celou historii. Jejich cílem je poskytnout armádám převahu tím, že vnutí nepříteli nesprávnou představu o vlastní síle, rozmístění a povaze jednotek – a to nejen tím, že je před nepřítelem skryjí, ale i tím, že je „přefouknou“ – v některých případech prakticky doslova. Tato praxe se datuje od počátku věků a zaznamenala mnoho úspěchů. Nabízíme přehled některých z nejdůmyslnějších a nejúspěšnějších příkladů.
Foto: Nafukovací maketa tanku | US National Archives / Public domain
Trojský kůň
Nejznámější příběh vojenského podvodu je zároveň nejstarší popsaný. Příběh je vylíčen v Aeneidě, kterou Vergilius napsal mezi lety 29–19 př. n. l. (nikoli v Homérově Iliadě, jak se často mylně uvádí). V příběhu Řekové obléhali Tróju více než 10 let, ale jejich pokusy byly marné. Řešením byla lest. Podle Aeneidy přesvědčili Trójany, že se vzdávají svých plánů a odplouvají zpět do Řecka. Jako projev uznání obléhaným a na usmíření zanechali na místě mohutného dřevěného koně. Ten byl přiveden trojskou branou, kterou bylo třeba částečně zbořit, aby se tam socha vešla. V útrobách koně se však ukrývali bojovníci, kteří v noci přemohli stráže a vpustili do nic netušícího spícího města řecké vojsko.
Kvakerské zbraně občanské války
Také v americké občanské válce se vyskytlo mnoho případů lsti. Jednou z účinných metod bylo využití tzv. kvakerských zbraní. Kvakeři jsou náboženská sekta a pacifisté, a název odkazuje na skutečnost, že ačkoli zmíněné zbraně připomínaly skutečná děla, ve skutečnosti to byly jen neškodné dřevěné atrapy. Během občanské války je nasadila konfederační armáda, která trpěla nedostatkem dělostřelectva. Falešná děla byla umístěna v opevněních a sloužila k tomu, aby odradila případné útoky unionistů tím, že jim vnucovala dojem, že obránci jsou plně vyzbrojeni a připraveni. Šlo o klasickou lest, která je využívána dodnes – například ve formě falešných bezpečnostních kamer, falešných autoalarmů nebo i papundeklových „policistů“, kteří „měří“ rychlost projíždějících vozidel.
Lodě Q a britské královské námořnictvo
Během první světové války terorizovaly spojeneckou plavbu v Atlantiku německé ponorky. Britské síly měly kapacitní problém vyrovnat se jejich síle, a proto padlo rozhodnutí vychýlit naděje na úspěch ve svůj prospěch lstí. Britové začali vyzbrojovat obchodní lodě, kterým se přezdívalo lodě Q, skrytými zbraněmi. Běžnou praxí U-Bootů bylo přiblížit se k lodím, nechat cestující nastoupit do záchranných člunů a lodě i s cenným nákladem potopit až následně. Torpéda byla drahá, takže Němci dávali přednost potápění lodí pomocí palubního děla – tím se však ponorka vystavovala možnému protiútoku, který nečekala. První německé zkušenosti s kořistí, která byla ozbrojena, byly kruté a dopadly podle britských očekávání. Nicméně Němci na to brzy zareagovali a přestali brát na cestující ohledy – lodě pak byly potápěny torpédy bez varování a se všemi důsledky.
Operace Uran
Ve 30. letech 20. století byly Německo i Sovětský svaz významnými vojenskými mocnostmi. V roce 1941 německá armáda napadla Sovětský svaz v rámci operace Barbarossa. Němci sice v úvodu svého tažení rychle postupovali, ale jakmile podzimní počasí přineslo vydatné deště a špatná infrastruktura se proměnila v bahenní lázeň, ztratili čas a byli následně nuceni vést válku v krutém zimním podnebí, na které nebyli připraveni. Na jaře 1942 obnovili ofenzivu jižním směrem a jejich cílem se stal Stalingrad.
Od 19. do 23. listopadu 1942 provedla Rudá armáda operaci Uran – rozhodující protiútok, jehož cílem bylo obklíčit von Paulusovu 6. armádu ve Stalingradu a jeho okolí. Součástí operace bylo přimět Němce k přesvědčení, že situace sovětských sil je zoufalá a že na významný protiútok nemají dostatek sil. Sebevědomí Němci velmi ochotně návnadu spolkli. Sověti budovali falešné pozice, které pak Němci snadno obsazovali. Když však Rudá armáda vyrazila do protiútoku, obklíčila nejen německou 6. armádu, ale i třetí a čtvrtou rumunskou armádu a část německé 4. tankové armády. Podcenění protivníka je jednou z největších chyb, jichž se může vojevůdce dopustit – a je plně v zájmu protivníka, aby jej k takovému přístupu ponoukl.
Den D a operace Overlord (1944)
V průběhu druhé světové války spojenci pomalu, především díky své průmyslové převaze, obraceli vývoj. Aby vyhráli, potřebovali proniknout do Německa – prvním krokem bylo vylodění v okupované Francii. Spojenci měli převahu, ale jejich cílem bylo minimalizovat vlastní ztráty, a proto využili nejedné lsti.
Jedním z triků bylo použití atrap tanků a další techniky, pomocí které byla vytvořena fiktivní armádní skupina pod velením generála George Pattona. Nazvali ji První armádní skupina Spojených států (FUSAG) a byla vytvořena pro operaci Quicksilver, která byla součástí širší operace Bodyguard. Vše bylo fiktivní – tedy kromě generála Pattona, tou dobou v nemilosti. Němci ale nepochybovali, že tak zkušený velitel by určitě velení na kritickém úseku získal, a tím spíše uvěřili, že uskupení i jeho úkol jsou skutečně klíčovou součástí připravované invaze – a přizpůsobili tomu své plány.
Cílem bylo přesvědčit Němce, že FUSAG plánuje invazi do Pas-de-Calais. Aby bylo klamání realističtější, spojenecké síly vytvořily sklady pohonných hmot, kasárna, stany a muniční sklady. Využívaly také dvojité agenty, kteří měli německému vrchnímu velení předkládat falešné zprávy o pohybech FUSAG. Diverze byla úspěšná, část německých sil byla vázána kolem Pas-de-Calais, což skutečnou operaci Overlord usnadnilo.
Zdroj: warhistoryonline.com, US National Archives