foto: Se souhlasem Martina Lanka/Martin Lank, prezident NSKB
Prezident Národní stálé konference o bezpečnosti Martin Lank v rozhovoru říká, že případný prodej strategického podniku Explosia musí být důkladně připraven. Klíčové je najít silného a spolehlivého partnera a zároveň si stát zachovat rozhodovací pravomoce. Osobně by byl velmi opatrný – na produkci Explosie závisí akceschopnost ozbrojených sil i konkurenceschopnost českého obranného průmyslu.
Pane Lanku, Explosia se v souvislosti s válkou na Ukrajině a zvýšenou poptávkou po munici stala strategicky ještě důležitější. Jak vnímáte její význam pro bezpečnost České republiky?
Explosia není běžný chemický podnik. Její produkce střelného prachu, výbušnin a hnacích náplní je klíčová pro dlouhodobou akceschopnost ozbrojených sil i bezpečnostních složek České republiky. Zároveň ovlivňuje konkurenceschopnost celého českého obranného průmyslu v oblasti výroby střeliva a munice. V současné bezpečnostní situaci, kdy Evropa usiluje o větší soběstačnost, je zachování a posílení těchto kapacit absolutní prioritou.
Vláda zvažuje možné varianty včetně prodeje nebo vstupu strategického partnera. Jaký je váš pohled na případný prodej?
Prodej strategického podniku, jakým Explosia je, musí být velmi důkladně zvážen a připraven. Není to rutinní transakce. Klíčovým předpokladem pro takovou eventualitu je nalézt opravdu silného a spolehlivého partnera. Osobně bych byl velmi opatrný – na produkci Explosie v konečném důsledku závisí akceschopnost našich sil i budoucnost obranného průmyslu. Jakýkoli krok musí primárně sloužit dlouhodobým bezpečnostním zájmům státu, nikoli pouze krátkodobým fiskálním úvahám. Na druhou stranu musím vládu pochválit za to, jakým způsobem k tomuto tématu dosud přistupuje. Z výroků premiéra Babiše i vicepremiéra Havlíčka je zřejmé, že si plně význam Explosie uvědomují a složitost problému nepodceňují.
Co považujete za zcela zásadní podmínku případné změny vlastnické struktury?
Zcela zásadní je, aby si stát zachoval rozhodovací pravomoce. Ať už formou zlaté akcie, minoritního podílu s odpovídajícími právy, smluvními mechanismy nebo jiným nástrojem – stát musí mít možnost ovlivnit klíčová rozhodnutí týkající se výroby, investic, ochrany technologií a dostupnosti kapacit pro potřeby České republiky. Bez této pojistky by jakákoli transakce představovala nepřijatelné riziko.
Hovoří se i o zahraničních subjektech mezi zájemci, včetně Polska a jeho státní skupiny PGZ – takovou eventualitu byste vnímal jak?
Ano, zájem Polska, konkrétně PGZ, je známý. Pokud by Explosia měla mít zahraničního spoluvlastníka, pak Polsko jako klíčový strategický partner České republiky je vhodným kandidátem. Polsko je pro nás stejně důležité jako například Německo – pevné vazby s ním se Česku dlouhodobě vyplácejí nejen v obranné oblasti, ale i v širším geopolitickém kontextu. Takové partnerství by mohlo přinést kapitál, expertizu i synergie, samozřejmě za předpokladu, že výroba a rozhodovací vliv zůstanou v českých rukou v potřebné míře.
Kde vidíte hlavní rizika případného prodeje bez dostatečných záruk?
Největším rizikem by bylo oslabení nebo ztráta kontroly nad strategickou produkcí, na níž závisí dlouhodobá akceschopnost ozbrojených sil a bezpečnostních složek ČR i konkurenceschopnost našeho obranného průmyslu. Mohlo by dojít k přesunu kapacit, oslabení dodávek pro domácí potřeby nebo ztrátě unikátního know-how. Proto musí být jakýkoli partner nejen silný a spolehlivý, ale i plně v souladu s našimi bezpečnostními prioritami a musí respektovat zachování státního vlivu.
Jaká by podle vás měla být ideální cesta vpřed?
Ideální je pečlivě připravený proces, který nejprve jasně definuje podmínky ochrany státního zájmu a teprve poté vyhodnocuje konkrétní nabídky. Partner – ať už domácí, nebo zahraniční, například polský – musí být skutečně strategický. Stát si musí udržet rozhodovací pravomoce a Explosia musí zůstat pilířem české obranné soběstačnosti. Osobně bych postupoval maximálně opatrně, s důrazem na dlouhodobou bezpečnost České republiky a konkurenceschopnost našeho průmyslu.