Ruské balistické střely Iskander patří k nejnebezpečnějším zbraním, které dnes dopadají na ukrajinské území. Logická otázka proto zní: lze jejich mobilní odpalovače zničit dřív, než znovu udeří? Odpověď není jednoduchá. Drony jsou v tuto chvíli jedním z hlavních prostředků, které má Ukrajina k dispozici, ale jejich nasazení proti Iskanderům naráží na tvrdou realitu bojiště: všechno se odehrává v řádu minut.
Foto: Iskander po zásahu dronem | Ukrajinské Ministerstvo obrany
Klíčovým problémem není jen samotné nalezení odpalovače, ale hlavně rychlost celé reakce. Jakmile je cíl odhalen, je nutné co nejrychleji určit přesné souřadnice a okamžitě zahájit úder. U systému Iskander přitom rozhoduje extrémně krátké časové okno. Odpalovací zařízení 9P78-1 potřebuje až 16 minut k odpalu první balistické střely 9M723. Pokud už je na místě připravené, může vystřelit do čtyř minut. Celkově přitom na palebné pozici stráví maximálně zhruba 20 minut. Po odpalu druhé střely pak místo opouští během několika dalších minut.
Právě tady se ukazuje zásadní slabina většiny prostředků protiútoku. Pokud je odpalovač odhalen už ve chvíli, kdy zastavuje a přechází do palebné pozice, teoreticky existuje šance ho zničit včas — ovšem jen tehdy, když je úderný prostředek připraven k okamžitému nasazení. Pokud je však systém odhalen až ve chvíli samotného odpalu, bývá už pozdě. Než by střela nebo jiný úderný prostředek dorazily na místo, odpalovač bude dávno pryč.
Situaci komplikuje i omezený arzenál. Ukrajinské balistické střely zatím nejsou vyráběny ve velkém. Dodávky amerických ATACMS byly navíc jen velmi omezené a další nelze očekávat. Křižující střely, které má Ukrajina k dispozici, nejsou určeny k ničení pohyblivých pozemních cílů. A podobná schopnost nebyla potvrzena ani u raketových dronů. Ve výsledku tak zůstávají jako nejpraktičtější možnost především vyčkávací munice a útočné drony středního dosahu.
To ale neznamená, že jde o slepou cestu. Ukrajina už ukázala, že i s těmito prostředky lze zasahovat vysoce hodnotné cíle. V noci na 6. července 2026 operátoři pluku Raid 413. pluku Sil bezpilotních systémů zničili v Brjanské oblasti odpalovací zařízení systému S-400, které bylo pravděpodobně zapojeno do útoků proti Ukrajině střelami RM-48U. Už 24. března 2026 se ukrajinské vojenské rozvědce podařilo zničit odpalovač hypersonického raketového systému Bastion-M. A útoky nesměřují jen proti technice v pohybu — drony dokážou útočit i na odpalovače ukryté v krytech. Takový zásah provedly ukrajinské speciální síly například v noci na 28. dubna.
Jedním z nejvýraznějších příkladů byla zářijová operace z roku 2025 na polygonu Molkino v Krasnodarském kraji, kde byl zasažen prostor rozmístění systému Iskander. Výsledkem bylo zničení šesti vozidel, která k tomuto raketovému komplexu patřila. Takové útoky naznačují, že cesta nemusí vést jen přes hon na odpalovač v okamžiku odpalu, ale také přes ničení celé infrastruktury, zázemí a míst, kde se komplety skrývají nebo soustřeďují.
Nevýhoda dronů je však zřejmá: jsou relativně pomalé. Pokud je odpalovací zařízení Iskander rozmístěno přibližně 100 kilometrů za frontou a ukrajinský dron startuje z podobné vzdálenosti, může mu cesta do prostoru cíle trvat asi hodinu. To je v porovnání s několika minutami, během nichž Iskander odpálí střely a zmizí, obrovský handicap. Dron má šanci uspět pouze tehdy, pokud je cíl nepřetržitě sledován a operátor může bezpilotní prostředek průběžně navádět podle aktuální polohy odpalovače.
Z toho vyplývá jediné: úspěch nestojí primárně na samotném dronu, ale na zpravodajství. Bez přesných informací, včasné detekce a nepřetržitého sledování je lov na mobilní balistické odpalovače prakticky nemožný. Druhou kritickou podmínkou je schopnost dronů pronikat protivzdušnou obranou nepřítele. Teprve kombinace těchto faktorů dává šanci proměnit drony z nouzového řešení v účinný nástroj proti jedné z nejnebezpečnějších ruských zbraní.
Drony tedy nejsou ideálním lovcem Iskanderů. Jsou pomalé, závislé na přesné rozvědce a operují proti cíli, který se dokáže během několika minut objevit i zmizet. Přesto představují jednu z mála reálných možností, jak na tuto hrozbu reagovat. Dosavadní úspěchy navíc ukazují, že nejde o teorii, ale o taktiku, která už v praxi funguje — a kterou lze dál rozvíjet
Zdroj: The Moscow Times