foto: Redakce SM/Tatra Force na akci Bahna 2026
Na stránkách Security Magazínu se dlouhodobě věnujeme bezpečnostnímu a obrannému průmyslu České republiky s důrazem na fakta, transparentnost a národní zájmy.
Na stránkách Security Magazínu se dlouhodobě věnujeme bezpečnostnímu a obrannému průmyslu České republiky s důrazem na fakta, transparentnost a národní zájmy.
Naše redakce sleduje vývoj kolem kopřivnické Tatry Trucks již více než deset let – od záchrany podniku v roce 2013 rodinami Strnadových a Materových přes éru růstu až po současný otevřený konflikt mezi majoritním vlastníkem Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada a menšinovým akcionářem Promet Group Denisy Materové.
Nedávný komentář kolegy Chaloupeckého (Iluze spoluovládání) přesně pojmenovává jádro problému. Není to jen spor dvou akcionářů o dividendy nebo investice. Jde o fundamentální otázku: Má Tatra Trucks zůstat ikonickým českým výrobcem unikátních terénních vozidel s vysokou přidanou hodnotou, nebo se má stát pouhým subdodavatelem a generátorem zisku pro širší struktury holdingu CSG? Ani vy, čtenáři Security Magazínu, byste v situaci Promet Group nepochybně nepřijímali běh věcí tak snadno. Nejen s ohledem na minulost, kdy vzájemně si bližší předchozí generace majitelů dokázala efektivně spolupracovat – po odchodu respektovaného Reného Matery ale tím spíše vyniká dnešní značný nepoměr sil mezi CSG a Prometem. I způsob, jakým většinový vlastník s menšinovým partnerem jedná. CSG neusiluje o férové partnerství – nečiní kroky ve shodě s Prometem, což Tatru poškozuje nejvíce.
Nekomunikace, informační asymetrie a ztráta důvěry
Promet Group opakovaně upozorňovala na nedostatek informací o klíčových rozhodnutích. I přes formální „spoluovládání“ deklarované CSG v konsolidovaných výkazech byl menšinový akcionář fakticky odstřižen od průběžných dat. Teprve zveřejnění výroční zprávy za rok 2025 (tržby 11,5 mld. Kč, EBITDA 519 mil. Kč) umožnilo hlubší pohled. Rentabilita na úrovni pouhých 4,5 % v době globálního zbrojního boomu je alarmující – zejména ve srovnání s maržemi samotné CSG kolem 24 %.
Tento rozdíl nelze přičítat „neschopnosti“ kopřivnických zaměstnanců. Je výsledkem nastavení vnitrokoncernových toků, kde zisky z finálních zakázek, díky důmyslnému, ale průhlednému nastavení, míjejí Tatru a končí u majoritního vlastníka. Kdyby CSG skutečně usilovalo o spoluovládání a shodný postup, neprovádělo by kroky, které menšinový akcionář tak silně kritizuje, a neodmítalo by mu poskytnout relevantní čísla a dokumentaci.
Klasickým příkladem je odmítnutí navýšení základního kapitálu o 2,7 mld. Kč v červenci 2025. CSG prezentovalo velkolepý investiční plán na přes 7 mld. Kč, ale Promet opakovaně uvedl, že neviděl kompletní strategii ani podrobnou dokumentaci. Navrhl podporu kritických investic za 100 mil. Kč – a tento návrh byl zamítnut. Dnes se o tomto „naléhavém“ investičním plánu už téměř nehovoří. Jako zodpovědný akcionář byste také těžko investovali do společnosti, kde nevidíte skutečná čísla a nemáte vliv na toky zisků. Promet neblokoval investice ze svévole – požadoval transparentní strategii a záruky, že peníze neposlouží jen k dalšímu vyhladovění mateřské společnosti, resp. její degradace to nedůstojné pozice subdodavatele podvozků.
Kauza TDS: Klasický příklad odklonu marží a selhání sdílení informací
Klíčovým problémem zůstává role Tatra Defence Systems (TDS) – 100% dceřiné společnosti CSG (resp. pod marketingovou značkou Tatra Defence společně s TDV). Rámcové smlouvy s MO ČR (až 13,35 mld. Kč) a Slovenskem (až 17–25 mld. Kč) jdou přes TDS, přestože vozidla vyrábí Tatra Trucks. Rámcová dohoda obsahuje pro jen pro AČR až 872 vozidel typu Tatra 815 ve třech variantách (6×6 valník, 8×8 valník, a 8×8 hákový nakladač). Závazně objednané stovky kusů jsou standardní nepancéřovaná logistická vozidla. Jak vyplynulo ze smluv mezi MO a TDS a zrcadlovými smlouvami mezi TDS a Tatra Export (100% dceřiná společnost TATRA TRUCKS), jedná se o výrobky TATRA TRUCKS, kde TDS nemá žádnou přidanou hodnotu, kromě marže, která se pohybuje průměrně kolem 8,5%. Je s podivem, že na tento podivný obchod MO vůbec přistoupilo, a že je ochotno platit zbytečně zvýšenou cenu, ačkoli mohlo vozidlo nakoupit přímo od výrobce. Okázale vřelý vztah CSG a minulého vedení MO je ale jiný příběh, který tu teď nerozebírejme.
Nastavený model spolupráce mezi Tatrou Trucks a TDS je v tomto ohledu diskutabilní a těžko jej označit za „synergii“, jak tvrdí ve svém komentáři kolega Alexandr. Je to spíše klasické vyvádění přidané hodnoty od skutečného výrobce k holdingové struktuře. Finální marže z kompletních systémů, logistiky a exportu by měla zůstat v Tatře, kde by sloužila k reinvesticím, modernizaci areálu a dividendám oběma vlastníkům – kteří značku v roce 2013 zachránili před insolvencí.
CSG tvrdí, že TDS zajišťuje přidanou hodnotu a komplexní podporu. Promet Group naopak vidí zbytečného prostředníka, který odčerpává stovky milionů až miliardy marží. Kauza TDS je současně dostatečným příkladem i ilustrací faktu, že CSG nesdílí informace – jinak by přece nebylo možné, aby každý z akcionářů tvrdil něco diametrálně odlišného a majorita neposkytla minoritě podklady k posouzení, zda byl stát či Tatra poškozena.
Relokace výroby, governance a styl podnikání
Dalším vážným sporným tématem je přesouvání kompetencí a kapacit do zahraničí (Slovensko, Maďarsko). Promet Group jako 35% akcionář neměl podle svých slov o těchto strategických krocích adekvátní informace. Obava, že z Kopřivnice zůstane jen montovna, zatímco know-how a vysoká přidaná hodnota odejdou, je legitimní. A podle ohlasů, které nám v průběhu poslední doby chodí, takovou obavu sdílí i řada z vás, našich čtenářů. Ostatně v podobě specializovaných vojenských agregátů se to již děje – Tatra Trucks nerozvíjí schopnosti v oblasti vojenských systémů, ale přenechává toto téma firmám 100% vlastněným CSG. Tatra je přitom technologický unikát, který si zaslouží rozvoj na domácí půdě. Silný domácí obranný průmysl je pilířem národní bezpečnosti. Vyprazdňování tradičního výrobce v době, kdy NATO i EU volají po posílení evropských kapacit, jde proti tomuto zájmu. Nelze se divit Prometu, že je rozčarován, pokud se až z médií dočte, že se bude na Slovensku vyrábět až 4000 vozidel Tatra 810 M. Pokud bude přenesena výroba z Kopřivnice na východní Slovensko, může snadno dojít k absurdní situaci, kdy časem česká armáda bude kupovat tato vozidla ze Slovenska.
CSG na tyto argumenty Prometu prakticky nereaguje věcně. Místo dialogu přicházejí ostrá vyjádření o „destabilizaci“, „lžích“ a „ukázání pravé tváře“. Agresivní styl, odvolání Denisy Materové z dozorčí rady a pokusy o vytěsnění ukazují, že deklarované „spoluovládání“ je iluzí. Stanovy dávají Prometu ochranná práva, která nejsou v praxi respektována. Dlouho to vypadalo, že jde o hru na postupné torpedování hodnoty Tatry s cílem dotlačit Promet k prodeji za podmínek výhodných pro CSG. Z mnoha vyjádření Denisy Materové je vidět, že nehodlá sedět v koutě a aktivně se snaží situaci řešit. Na pořadu dne je tak hledání férové tržní ceny.
Cesta vpřed: Rozseknutí majetkové struktury
Denisa Materová opakovaně deklarovala připravenost na kteroukoli variantu: odkup majority (s podporou strategického partnera), prodej svého podílu za férovou cenu reflektující konjunkturu, nebo návrat ke skutečnému partnerství s narovnáním toků a plnou transparentností. Míč je na straně CSG. Plný odkup za tržní cenu by byl nejčistší cestou, jak sám holding dříve deklaroval. Teoreticky zajímavá je i opačná varianta.
Nejhorší by byl vleklý spor, který poškozuje zaměstnance, dodavatele i reputaci českého obranného průmyslu. Řešením je rozseknutí majetkové struktury – prodej tam nebo tam. Pokud by se transakce odehrála za férovou cenu, ukázal by Promet velký podnikatelský um – přesně tak, jak to rodina Materových předvedla už při záchraně Tatry v roce 2013. Tatra Trucks je národní stříbro. Potřebuje silného, stabilního vlastníka, který bude do Kopřivnice investovat, udržovat know-how v Česku a maximalizovat přidanou hodnotu zde – nikoliv ji využívat jako zdroj marží pro širší impérium. Iluze spoluovládání definitivně skončila. Je čas na jasné rozhodnutí v zájmu Tatry, jejích zaměstnanců a národní bezpečnosti.
Redakce Security Magazínu bude vývoj nadále bedlivě sledovat a upřednostňovat fakta před korporátními narativy. Sledujte ho z námi.