V současné době se na veřejnosti hodně řeší snění staronového prezidenta Trumpa o anexi Kanady, leč podívejme se na celou věc poněkud z opačné strany. Přesuňme se nyní o sto let do minulosti, kdy existoval pozoruhodný tzv. Obranný plán č. 1 (Defence Scheme No. 1). Jednalo se o válečný plán z roku 1921, který tehdy vypracoval kanadský ředitel vojenských operací a zpravodajství podplukovník James „Buster“ Sutherland Brown. Plán předpokládal kanadský preventivní útok na území USA v případě konfliktu mezi Spojenými státy a Britským impériem.
Foto: Plán předpokládal kanadský preventivní útok na území USA v případě konfliktu mezi Spojenými státy a Britským impériem. | Adobe Stock
Obranný plán č. 1 byl vytvořen 12. dubna 1921 a podrobně popsal překvapivou invazi na sever USA hned poté, co by byly získány důkazy o americké invazi do Kanady. Předpokládalo, že USA se nejprve pokusí obsadit Montreal a Ottawu, a poté Hamilton, Toronto, provincie Prairie a Vancouver, a též zbytek jihozápadní Britské Kolumbie. Nutno však poznamenat, že plán měl svůj americký protějšek, který se zaobíral invazí do Kanady jako součásti války s Británií. War Plan Red, také známý jako Atlantický strategický válečný plán, byl jedním z barevně odlišených válečných plánů vytvořených ministerstvem války Spojených států během meziválečného období 1919-1939, pokrývající scénáře související s hypotetickou válkou s britským impériem. Zpět ale k našemu tématu. Účelem hypotetické invaze do USA bylo poskytnout Kanadě čas na přípravu svého válečného úsilí a získat pomoc od Británie. Podle plánu by kanadské „flying column“ (narychlo sestavené vojenské síly) byly neprodleně vyslány, aby se zmocnily Seattlu, Spokane a Portlandu. Jednotky umístěné v Prairie Command by zaútočily na Fargo a Great Falls (Velké vodopády), pak postoupily směrem k Minneapolis. Vojáci z Quebeku by byli vysláni, aby se zmocnili Albany v překvapivém protiútoku, zatímco jednotky z pobřežních provincií by napadly Maine. Pokud by odpor vzrostl, kanadští vojáci by dle plánu ustoupili za hranice, přičemž by za sebou zničili mosty i železnice, aby tak oddálili americký postup.
Zajímavostí je, že podplukovník James Sutherland Brown (1881-1951) nebyl jen tak obyčejný pisálek z kanceláře, ale spolu s kolegy se v civilu vypravil osobně obhlédnout situaci. V Burlingtonu ve Vermontu prý byli lidé přívětiví a poznamenal si, že zde lidé pijí alkohol mnohem méně než v Kanadě (není se čemu divit, jelikož panovala prohibice) a zapsal si slova jednoho Američana: „Můj bože! Chtěl bych si dát sklenici piva. Chystám se do ‚Kanady‘, abych získal nějaké další“; došel tedy k závěru, že mnoho lidí v USA by mohlo mít sympatie s britskou věcí.
Brownův Obranný plán č. 1 se může zdát na první pohled poněkud šílený, ale měl i své příznivce. Kupříkladu generál George Pearkes, který poznamenal, že „jde o natolik fantastický a zoufalý plán, že by prostě mohl fungovat“. Z dnešního pohledu se ale zdál být značně „sebevražedný“, jelikož ani nebyl koordinován s Brity. Tamní armáda navíc ani neměla v plánu vyslat velkou armádu do Kanady z důvodu, že nebude schopna bránit své území proti mnohem větším Spojeným státům. Brownův plán by tak obětoval nejlepší kanadské jednotky zcela bezdůvodně. Brown také nechápal, jak je důležité udržet Halifax, jeden z hlavních cílů americké invaze a dalších atlantických přístavů. Obecně se dá říct, že nejlepší kanadskou strategií v případě války by bylo samotné zapojení se do obranné války, což ostatně očekávali i sami Američané. V roce 1928 celý plán ukončil náčelník generálního štábu Andrew McNaughton, který usiloval o mírové americko-britské vztahy. Mnohé z dokumentů tak byly tehdy zničeny.
Pro zajímavost uvedu, že existoval i Obranný plán č. 2, který se zaobíral otázkou udržení Kanadské neutrality v případě války mezi Spojenými státy a Japonskem. Tyto plány ale byly více rozpracovány až mnohem později a schváleny roku 1933. Bylo ale známo, že pokud by se do této války zapojila i Velká Británie, kanadská politika neutrality by tím byla fakticky zničena.
Pokud jde o historii, tak Američané se pokusili vojensky obsadit Kanadu hned dvakrát. Poprvé roku 1775, ale byli brzy poraženi. Podruhé to zkusili roku 1812, kdy se pokusili využít situace, že Velká Británie válčila proti Napoleonovi na kontinentu. I tato válka však skončila neradostně – britské jednotky vypálily Washington (1814) a celkově se tehdy jednalo o vojenský pat bez jakýchkoliv územních změn.
Zdroj: MPR News, britannica