foto: Project AGILE: Remote Area Conflict / Picryl/Pistole Gyrojet
Americká pistole Gyrojet měla v rukojeti šest malých raket a téměř minimální zpětný ráz. Sice se dostala až do bondovky, ale na střelnici se dvakrát nepředvedla.
Pistole Gyrojet v 60. letech nabídla neobvyklou alternativu ke klasickému střelivu a to malé raketové projektily. Na pohled lehce futuristická zbraň ale byla stále pistolí. Náboje však měly naprosto odlišnou konstrukci, než jakou svět do té doby viděl.
Za projektem pistole Gyrojet stála dvojice Robert Mainhardt a Arthur Biehl, kteří v roce 1960 založili společnost MBA. Jak popisuje historik zbraní John Spangler ve studii pro Americký klub sběratelů zbraní, oba otcové zbraně měli zkušenosti z technického a raketového výzkumu. Do světa ručních zbraní tak vstoupili lidé, pro které malé rakety představovaly z jejich pohledu jasný evoluční krok dopředu.
Inovace Gyrojetu: Šest raket místo běžných nábojů
Klasický náboj urychluje po vznícení střelného prachu tlak plynů v hlavni, zatímco projektil Gyrojetu poháněl vlastní raketový motor. Zbraň proto nemusela být konstruována na tak vysoký tlak jako běžná palná zbraň. Díky tomu vážila pistole asi 500 g a byla tak o polovinu lehčí než např. Colt 1911. Jednoduchá a lehká konstrukce zbraně ovšem neznamenala, že vše fungovalo dokonale.
Pistole pojala šest střel a nemusela vyhazovat prázdné nábojnice. Kohout udeřil zepředu do projektilu a posunul jej proti pevnému zápalníku. Rozbíhající se raketa potom při pohybu vpřed znovu napnula kohout. Samotná střela tedy kromě letu k cíli obstarala i část práce uvnitř pistole. Protože Gyrojet měl hladkou hlaveň, rotaci „rakety“ zajišťovaly šikmo orientované výstupní otvory v zádi projektilu, kterými unikaly spaliny. Pro výrobu zbraně byla použita lehká slitina zinku a hliníku označovaná jako Zamac.
Gyrojet: Raketová pistole s pomalým startem
Střela Gyrojetu logicky zrychlovala i po opuštění hlavně. Podle výrobce dosahovala standardní třináctimilimetrová raketa nejvyšší rychlosti přibližně 380 m/s a to asi 14 metrů po opuštění hlavně. Bezprostředně po výstřelu však měla raketa jen zlomek své konečné rychlosti. Nízká počáteční rychlost představovala podle odborníka na zbraně Mela Carpentera, autora knihy Úvod do zbraní Gyrojet a další výzbroje společnosti MBA (An Introduction to MBA Gyrojets and Other Ordnance) zásadní slabinu zbraně určené k obraně na krátkou vzdálenost. Přesný rozdíl v energii ale dostupné podklady neumožňují spolehlivě vyčíslit.
Philip Schreier, ředitel muzeí americké Národní střelecké asociace, ve svém článku popisuje, že osobně ze zbraně střílel a potvrdil velice malý zpětný ráz. Nabíjení zbraně však označil za obtížné a manipulaci za neintuitivní pro člověka zvyklého na běžné samonabíjecí pistole. Střelbu hodnotí jako poměrně přesnou přibližně do 15 metrů.
Telefonní seznam proti Gyrojetu neměl šanci
Obzvlášť názorné svědectví přinesl novinář Daniel K. Stern v čísle časopisu ZBRANĚ z prosince 1965. Na ukázku výrobce dorazil s telefonním seznamem o 2 164 stranách. Knihu nechali nasáknout vodou a postavili ji přibližně 41 metrů od střelce.
Spoluzakladatel a šéf společnosti MBA Robert Mainhardt vystřelil z karabinové verze Gyrojetu. Raketa prošla celým svazkem i překližkou za ním a skončila v zemině. Stejným seznamem ovšem pronikla také střela z porovnávané pětačtyřicítky. Dobový pokus tedy dokládá značný účinek raketového projektilu, ale úplně neopravňuje k závěru, že Gyrojet automaticky překonával svou účinností běžnou munici.
Stern vyzkoušel pistoli i karabinu a během předvádění zaznamenal bezproblémové fungování. Výhrady se však přece jen našel. Kritizoval příliš „hrubá“ mířidla, těžký chod spouště s velkým odporem a hlavně vysokou cenu. Nadšení z nové technologie tak doprovázely smíšené pocity.
The Gyrojet: The Gun That Fired Rockets.
In the 1960s, a company called MB Associates decided that traditional bullets were too „old school.“ They created the Gyrojet, which didn’t fire bullets, it fired miniature 13mm solid-fuel rockets.
It was a sniper’s dream and a… pic.twitter.com/8O2wEgfG3O
— Gun Lovers Club (@GunloverClub1) February 15, 2026
Každý výstřel z Gyrojetu byl i finančním zážitkem
Když srovnáme ceny palných zbraní v roce 1965 s Gyrojetem, dostaví se nemalé překvapení. U standardního Gyrojetu se podle Spanglera uváděla cena 160 až 175 dolarů podle provedení. Legendární Colt 1911 stál v té době však jen 82 dolarů a ikonický „Drsný Harry“ Smith & Wesson Model 29 stál 140 dolarů.
S nadsázkou téměř na hypotéku bylo však také střelivo. Jedna třináctimilimetrová raketa vyšla podle Spanglera přibližně na 1,35 dolaru. Za krabičku padesáti nábojů .38 Special přitom zákazník zaplatil méně než pět dolarů. Raketová originalita zbraně tak byla připomínána při každém zmáčknutí spouště.
Výrobce si byl podle Sterna evidentně ne úplně ideální praktičnosti celého systému vědom, když vysvětloval, že model míří hlavně ke sběratelům. Ti podle něj vystřelí jen několikrát, pokud vůbec. Exotický mechanismus a neobvyklá munice tak měly oslovit asi hlavně zákazníka, pro kterého bylo vlastnictví tohoto unikátu důležitější než pravidelné používání na střelnici.
Gyrojet na stříbrném plátnu
Specifický vzhled zbraně potvrzoval také fakt, že se Gyrojet objevil v bondovce Žiješ jenom dvakrát z roku 1967. Ve filmovém světě, kde se tajná základna nacházela uvnitř sopky, působila tato pistole vlastně docela přirozeně. Mezi vizionářskými špionážními „hračkami“ se skutečná raketová zbraň rozhodně neztratila.
Obchodní příběh však nakonec skončil o mnoho skromněji. Výroba Gyrojetů prakticky ustala kolem roku 1972. Rozšíření zbraně mezi masy zákazníků bránily cena, drahé střelivo a nízká přesnost. Do historie se ale pistole nakonec zapsala mimořádně.
Použité zdroje:
- Mel Carpenter: An Introduction to Gyrojets and Other MBA Ordnance, MRC3 Publishing (dba), 2010.