V širším povědomí jsou německá slova „Gott mit uns“ (čili „Bůh s námi“) spojována často s heslem, vyraženým na přezkách opasků vojáků německé císařské armády za první světové či později německého Wehrmachtu za druhé světové války. Asi ani netřeba vysvětlovat vcelku jasný smysl prosté fráze, vycházející samozřejmě z religiózního, křesťanského základu. Jednalo se přitom o devízu, v německém prostředí hlouběji zakořeněnou – a po stránce jejího využití ve vojenské oblasti, vysvětlitelného v zájmu bojového povzbuzení, udržení morálky apod., známou v jinojazyčných verzích i jinde. Připomíná se kupř. tatáž fráze v latinském znění, „Nobiscum deus“, jako bojové zvolání z dob pozdní, již křesťanské fáze římského impéria, jakož i Byzance.
První užívání hesla v němčině, tj. „Gott mit uns“, je přisuzováno Řádu německých rytířů. Podotkněme, že ten byl založen ke sklonku 12. století v Palestině, a že jeho činnost pak vedla, nedlouho po neúspěšném pokusu etablovat se v letech 1211-24 v uherském Sedmihradsku, k vytvoření vlastního řádového státu v pobaltském Prusku. Tento řádový stát zanikl v roce 1525 se sekularizací v důsledku německé luteránské reformace; a to jakkoliv společenství, jako ryze špitální řád (a nikoliv v rozporu se svým vůbec nejprvotnějším zaměřením), existuje institucionálně dodnes, činné i na území České republiky. Zrovna ale v Lutherově protestantské reformaci (s představou, že „Bůh stojí při nás“, tzn. odpůrcích papežské autority), je shledáván předpoklad následné obliby dotyčné fráze mezi německými protestanty.
Důležitým momentem v tomto ohledu byla švédská intervence v Německu za třicetileté války od roku 1630, a fakt, že německé „Gott mit uns“ se stalo jedním z mott švédského krále Gustava II. Adolfa. Němčinu můžeme ostatně považovat prakticky za mateřský jazyk tohoto švédského panovníka, vítaného tehdy německým protestantským obyvatelstvem jako zachránce a „hrdina ze severu“ („Held aus Mitternacht“). Věta „Gott mit uns“ se pro Švédy a jejich německé spojence na bojištích třicetileté války blížila funkci rozpoznávacího hesla, což platilo i v době po smrti Gustava II. Adolfa v bitvě u Lützenu 16. listopadu 1632 (resp. 6. listopadu dle juliánského kalendáře, stále tehdy užívaného protestanty). Na druhou stranu, tatáž slova měl vyřknout třeba i katolický, habsburský generál Pappenheim při brutálním útoku na Magdeburg v květnu 1631.
Později měl tuto frázi pronést i brandenburský „velký kurfiřt“ Friedrich Vilém v závěru veřejné modlitby před bitvou u Fehrbellinu (nedaleko Berlína) v létě 1675, v níž dosáhl vítězství právě nad Švédy (kteří však zase nejobecněji nebyli, při jeho pověstné politice opakovaných změn spojenectví za evropských konfliktů po polovině 17. století, jeho tak trvalými nepřáteli). Když se pak jeho syn nechal 18. ledna 1701 korunovat v Königsbergu (Královci) králem v Prusích jako Friedrich I., povýšil slova „Gott mit uns“ na oficiální motto vládnoucího hohenzollernského rodu jako nyní pruských králů. Ta se tak stala i součástí pruské vojenské tradice, objevující se často na standartách vojenských oddílů. Je zmiňována rozšířenost hesla v pruských řadách za tzv. osvobozenecké války proti francouzskému císaři Napoleonovi I. v letech 1813/15.
Již v pruské armádě měl svůj počátek také uvedený výskyt slov na opascích vojáků císařského a pak hitlerovského Německa. Standardně tomu bylo od roku 1847, přičemž svou roli tu hrál kontext s nařízením o optimalizaci pochodových zavazadel pro pěchotu. Když roku 1861 nastoupil na pruský trůn král Vilém I., převzal dotyčná slova jako svou devízu jím nově založený Korunní řád (Kronenordnung). V období po vytvoření sjednocené Německé říše (kdy, 18. ledna 1871, v atmosféře vítězného tažení proti Francii, byl Vilém I., za rozhodující přítomnosti svého ministerského předsedy Bismarcka a panovníků dalších německých států, prohlášen německým císařem na zámku ve Versailles nedaleko Paříže) se motto „Gott mit uns“ rozšířilo i na přezky opasků v německém Císařském námořnictvu (Kaiserliche Marine), a později též v jednotkách, působících v německých koloniích v Africe (Schutztruppen).
Foto: Standarta německých císařů, zavedená se sjednocením Německa, k němuž při vůdčí roli Pruského království došlo v letech 1870/71. | Wikimedia Commons / Public domain
V císařském Německu se slova „Gott mit uns“ objevila např. i na hraně mincí v hodnotě 3 a 5 marek, a v roce 1917, za první světové války, na pamětních mincích, jež byly vyraženy k 400. výročí počátku Lutherovy reformace. Za povšimnutí přitom stojí, že od roku 1882 nesl obdobné heslo státní znak carského Ruska, v ruské verzi (v přepisu z azbuky) „S´ Nami Bog´“.
Foto: Přezka z opasku pruského odvedence v armádě císařského Německa z doby první světové války. | Wikimedia Commons / Public domain
Zůstávající v Německu motto „Gott mit uns“ na opascích v řadách armády (Reichswehru) a válečného námořnictva i po zhroucení monarchistického systému v listopadu 1918, ani po nastolení nacionálně socialistické diktatury v roce 1933 se nic na této konkrétní věci nezměnilo v případě pozemních jednotek Wehrmachtu a válečného námořnictva (Kriegsmarine). Nebylo však převzato v Luftwaffe, zřízené roku 1935. Vlastní odlišné heslo, ve znění „Meine Ehre heißt Treue“ („Moje čest znamená věrnost“), nosili na opascích příslušníci jednotek Waffen SS.
Foto: Přezka opasku příslušníka Wehrmachtu z doby druhé světové války. Můžeme si povšimnout, na rozdíl od výše představené ukázky, mj. toho, že ve středu znaku, svrchu lemovaného slovy „Gott mit uns“, zde namísto císařské koruny figuruje říšská orlice s hákovým křížem. | Wikimedia Commons / Public domain
Po porážce Německa ve druhé světové válce byla slova „Gott mit uns“ znovu zavedena v západoněmeckém Bundeswehru, a používala je taktéž policie a Spolková pohraniční stráž. V případě armády je v roce 1962 nahradila na přezkách opasků slova z třetí sloky Písně Němců (Das Lied der Deutschen), „Einigkeit, Recht, Freiheit“ („Jednota, Právo, Svoboda“). Policisté a příslušníci pohraniční stráže ve Spolkové republice Německo je nosili až do 70. let 20. století.
Zdroj: britannica, The National WWII Museum