foto: Se souhlasem Tomáše Zdechovského/Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL)
V době, kdy Evropa usiluje o posílení vlastní výroby munice, europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) varuje před posuzováním státního podniku Explosia jen podle ceny. Klíčové podle něj zůstává zachování výroby, know-how a kontroly nad strategickou kapacitou, která má pro českou i unijní obranu větší význam než aktuální tržní hodnota.
Jak z pozice europoslance a člena frakce EPP vnímáte úvahy o prodeji státní Explosie – jediného českého výrobce střelného prachu a klíčových komponentů pro velkorážovou munici – v kontextu současného úsilí Evropské unie o posílení vlastní obranné industriální základny?
Explosii považuji za strategický podnik, nikoli za běžné státní aktivum. V době, kdy Evropská unie usiluje o zvýšení výroby munice a posílení vlastní obranné průmyslové základny, by případný prodej musel být posuzován především z hlediska bezpečnosti České republiky a Evropy. Samotná výše nabídnuté ceny proto podle mě nemůže být jediným kritériem. Rozhodující musí být zachování výroby, technologického know-how a schopnosti garantovat dodávky pro Českou republiku a její spojence.
V Evropě se intenzivně diskutuje o potřebě navyšovat výrobní kapacity munice a snižovat závislost na externích dodavatelích. Domníváte se, že by případný prodej nebo vstup zahraničního partnera do Explosie mohl oslabit český, a tím i evropský přínos k těmto cílům?
Vstup zahraničního partnera nemusí automaticky znamenat oslabení českých ani evropských kapacit. Pokud by šlo o důvěryhodného investora z Evropské unie nebo spojenecké země, který by přinesl kapitál, technologie a nové zakázky, mohl by naopak pomoci výrobu rozšířit. Riziko by vzniklo tehdy, pokud by nový vlastník mohl výrobu postupně utlumit, přesunout ji mimo Českou republiku nebo odvést klíčové technologie a know-how. Každou nabídku je proto nutné hodnotit nejen ekonomicky, ale také bezpečnostně a geopoliticky.
Jaký význam přikládáte tomu, aby strategické podniky jako Explosia zůstaly pod národní nebo alespoň silně evropskou kontrolou, zejména s ohledem na programy jako EDIP nebo společné evropské iniciativy na podporu výroby munice a obranného průmyslu?
U strategických podniků tohoto typu považuji za důležité zachovat národní, případně alespoň jednoznačně evropskou kontrolu. Evropské programy na podporu obranného průmyslu, včetně EDIP, mají směřovat k tomu, aby Evropa dokázala vyrábět více obranného materiálu vlastními silami a nebyla závislá na dodavatelích ze třetích zemí. Nedávalo by smysl investovat evropské prostředky do rozšiřování kapacit a současně připustit ztrátu kontroly nad klíčovými výrobními články.
Pokud by do Explosie vstoupil zahraniční investor, jaké podmínky by podle vás měly být nezbytné, aby taková transakce neohrozila prioritní dodávky pro Armádu ČR a spojence v rámci NATO a EU?
Pokud by do Explosie vstoupil zahraniční investor, stát by si měl smluvně zajistit několik základních podmínek: zachování výroby a vývoje v České republice, závazný dlouhodobý investiční plán, ochranu know-how, zákaz přesunu klíčových technologií bez souhlasu státu a garantované dodávky pro Armádu ČR a spojence. Zvážil bych také ponechání strategického podílu státu nebo zvláštních rozhodovacích práv, která by umožnila zasáhnout při změně vlastníka, omezení výroby či ohrožení bezpečnosti dodávek.
Jako politik, který dlouhodobě volá po větších investicích do evropské obrany a efektivnějším využití unijních rozpočtových prostředků, vidíte v případném prodeji Explosie spíše riziko ztráty strategické kapacity, nebo naopak příležitost pro její další rozvoj díky soukromému kapitálu?
Soukromý kapitál může být příležitostí, pokud skutečně povede k modernizaci, automatizaci a rozšíření výroby. Neměl by však sloužit pouze jako argument pro jednorázový příjem státního rozpočtu. V tuto chvíli proto vidím především potřebu mimořádné obezřetnosti. Explosia má pro českou i evropskou obranu větší význam než jen svou aktuální tržní hodnotu. Případná transakce by byla přijatelná pouze tehdy, pokud by prokazatelně posílila její kapacity a stát by si zachoval dostatečné bezpečnostní záruky.
Jak by podle vás měla Česká republika a Evropská unie postupovat, aby podobné strategické firmy v členských státech nebyly v budoucnu ohroženy krátkodobými fiskálními rozhodnutími a zůstaly součástí dlouhodobé evropské obranné soběstačnosti?
Česká republika i Evropská unie potřebují dlouhodobou strategii pro klíčové části obranného dodavatelského řetězce. Ta by měla určit podniky a technologie, jejichž zachování je otázkou bezpečnosti, a nabídnout jim dlouhodobé kontrakty, investiční podporu a předvídatelnou poptávku. Současně je třeba důsledně prověřovat zahraniční investice a podmiňovat evropskou podporu tím, že výroba, rozhodování a know-how zůstanou v Evropě. Strategické obranné kapacity nesmějí být prodávány jen kvůli krátkodobému vylepšení veřejných financí. Jejich hodnota se musí posuzovat především podle toho, jak přispívají k dlouhodobé bezpečnosti České republiky, NATO a Evropské unie.