Ještě před pár lety se v ruském veřejném prostoru mluvilo o návratu „oceánské velmoci“ a o flotile, která bude schopná ukazovat sílu v Atlantiku, Středomoří i dál. Dnes se ale tón mění — a tentokrát ne z úst kritiků, nýbrž z kruhů, které bývají k režimu loajální.
Foto: Ruský raketový křižník Moskva (dnes již potopený) | Wikimedia Commons / Public domain
Prokremelští vojenští komentátoři a analytické kanály napojené na obranné prostředí začali otevřeně přiznávat, že ruské námořnictvo není schopné chránit ruské či rusky napojené ropné tankery před zahraničním zadržením nebo zásahem. Debata zesílila poté, co Spojené státy pokračují v zabavování sankcionovaných plavidel po celém světě — a nejnovější incident měl být pro Moskvu obzvlášť nepříjemný.
Zadržení tankeru a tvrdé vystřízlivění
Impulzem se stalo zadržení ruskou vlajkou plujícího tankeru Marinera v severním Atlantiku. Podle komentátorů k němu došlo navzdory tomu, že se v širším regionu nacházely ruské námořní jednotky včetně ponorky. Právě to odstartovalo otázku, kterou si ruské prostředí dlouho nepřipouštělo: k čemu je přítomnost flotily, když nedokáže zabránit zásahu proti klíčové logistice?
Vojenský kanál Voyennyy Osvedomitel, který tyto úvahy zesílil, odmítl představu, že by Rusko mohlo „vyrazit se šavlemi proti americkým lodím“ a vynutit si nezabavování tankerů. Podle kanálu je to prostě nerealistické: ruské námořnictvo „takové schopnosti nemá“ — chybí mu lodě, dosah i logistika pro dlouhodobé ochranné mise na velké vzdálenosti.
Co přesně Rusku chybí: Lodě, modernizace i schopnost operovat daleko
Jeden z ruských analytických zdrojů citovaných prokremelskými médii šel do konkrétních čísel. Připomněl, že už v programech z počátku 2000s Rusko plánovalo mít do roku 2020 44 až 50 nových korvet a fregat. Realita? Dodáno bylo 16 kusů — a z nich 10 korvet, u nichž je podle komentáře „pochybné“, zda by dokázaly aktivně operovat v severním Atlantiku v zimních podmínkách.
Zbylých šest lodí problém neřeší: dvě jsou navíc uvězněné v Černém moři, kde je jejich pohyb omezen válkou na Ukrajině a také restrikcemi Turecka podle Montreuxské úmluvy.
Ještě výmluvnější je stav modernizace velkých sovětských plavidel. Plán zněl modernizovat zhruba 20 velkých protiponorkových lodí, torpédoborců a křižníků zděděných po SSSR. „Smysluplnou“ modernizací ale podle stejného zdroje prošly jen dvě jednotky: křižník Marshal Ustinov a fregata Marshal Shaposhnikov.
Ostatní sovětské lodě sice „technicky plavou“, ale podle analytiků už nejsou schopné dlouhodobých operací daleko od domácích vod. Jinými slovy: Rusko má dost prostředků na to, aby udrželo přítomnost v Baltském a Barentsově moři — ale ne na to, aby zajišťovalo nepřetržitou ochranu tankerů tisíce kilometrů od vlastních základen.
„Papírové schopnosti“ a problém, který není jen vojenský
Zajímavé je, že ruská debata neukazuje jen na techniku a logistiku. Analytici zdůrazňují také právní zranitelnost: Spojené státy mohou vydávat zatykače na posádky tankerů. A i kdyby Rusko dokázalo fyzicky doprovodit loď, civilní námořníci zapojení do takové mise riskují zadržení — obzvlášť pokud jde o cizince pracující na komerčních plavidlech. Podle citovaného hodnocení Rusko „nedokáže poskytnout podporu“ zahraničním občanům zaměstnaným na těchto lodích.
Tím se problém ochrany tankerů mění z otázky „kolik máme lodí“ na otázku „jaký máme reálný manévrovací prostor“ — vojensky, logisticky i právně.
Admirál Moisejev: Ochrana lodní dopravy, ale hlavně ústup a úkryt
Do mozaiky zapadá i zmínka o prosincovém článku (2025) velitele ruského námořnictva admirála Aleksandra Moisejeva v časopise Voennaya Mysl. Moisejev sice popisuje opatření k ochraně komerční plavby, ale podle interpretace analytiků přiznává, že mimo ruskou výlučnou ekonomickou zónu se strategie opírá hlavně o:
- včasné stažení lodí z nebezpečí,
- reakci na cizí zadržení,
- a hledání útočiště v přístavech přátelských či neutrálních států.
Text také zmiňuje potřebu komplexní obrany proti dronům, ale neřeší, jak by Rusko reagovalo na námořní blokádu nebo jak by prakticky zajišťovalo eskorty v odlehlých regionech. Závěr, který se podle všeho šíří ruskými obrannými kruhy, je strohý: „neexistují ani snadná, ani rychlá řešení.“
Širší kontext: Černé moře, Kaspik, Středomoří — a úbytek prostoru
Celý spor přichází v době, kdy ruská námořní logistika čelí rostoucímu tlaku hned na několika frontách:
- Rusko už přišlo o značnou část bojových schopností Černomořské flotily kvůli ukrajinským úderům.
- Kaspická flotila byla opakovaně zasažena dálkovými dronovými útoky.
- Ruská přítomnost ve Středomoří slábne s oslabováním přátelských režimů a s tím, jak Turecko omezuje pohyb ruských lodí.
V tomto světle působí přiznání o neschopnosti chránit tankery jako něco víc než jen „další kritika“: je to signál, že se rozpadá důvěryhodnost ruské oceánské flotily jako nástroje moci. Voyennyy Osvedomitel to shrnul tvrdě: Rusku zůstává „jen papírová schopnost“.
Co to znamená do budoucna
Neschopnost chránit tankery není okrajová epizoda — je to test, který odhaluje kumulovaný efekt selhání lodní výstavby, dopadů sankcí a ztrát od invaze na Ukrajinu v roce 2022. A zároveň ukazuje, že moderní námořní síla není jen o tom „mít vlajku na mapě“, ale o schopnosti udržet dlouhodobé operace, logistiku, právní krytí i politické zázemí v přístavech.
Pokud je i v prokremelském prostředí přijímáno, že Rusko dnes nedokáže spolehlivě chránit své ropné trasy před zahraničním zásahem, pak jde o varování, které míří přímo do srdce ruské ekonomiky i geopolitických ambicí.
Zdroj: defence-blog.com