foto: Picryl /FBI ovládaný M728 CEV v rámci operace proti náboženské skupině Davidiánů ve Waco v Texasu
Skupiny lidově označované jako „ezo-sekty“ nebo „ezo-kulty“ patřící do širšího směru alternativní spirituality si v české společnosti postupně vytvářejí své jasné místo. Jde vůbec pochopit jejich vnitřní fungování?
Tragická smrt tříletého chlapce na setkání spirituální komunity Síla propojení v Žacléři nebo kauza okolo „Kutnohorské sekty“ léčitele Richarda otevírají důležitou otázku, jak velkým bezpečnostním rizikem mohou být pro českou společnost uzavřené esoterické skupiny. V akademické sféře spadají tato společenství pod velmi nesourodý pojem alternativní spirituality. Sem patří mnoho různorodých skupin od věřících v UFO, přes následovníky novopohanských hnutí až po skupiny označované lidově jako „ezo-sekty“.
Alternativní spiritualitu, neboli new age, nejde vymezit jedním konkrétním obsahem nauky, neboť jde o vnitřně různorodý a neformální proud. Popisuje se proto především na základě struktury a osobního přístupu k víře, který se vyznačuje odmítáním vnějších institucionálních autorit, důrazem na autentický osobní prožitek víry a spirituality, holistické vidění světa (protiklady, které se doplňují) a vnímáním posvátna jako neviditelné energie či božství přítomného uvnitř člověka a přírody.
Jak komunita Síla propojení, tak kutnohorská skupina původně vycházely z těchto esoterických a léčitelských myšlenek. Pokud se však tyto tekuté ideje zorganizují, vytvoří si pevnou hierarchii a uzavřou se před okolím, mohou převzít organizační znaky nových náboženských hnutí mezi něž patří např. Mormoni nebo Svědkové Jehovovi. V ten moment se u nich může začít objevovat specifický modus operandi založený na charismatizaci, ztrátě kritického myšlení a silné závislosti na vůdčí autoritě.
Jak zjistit, které z ezo-skupin představují pro společnost hrozbu?
Z pohledu bezpečnostní analytiky a prevence se jako rizikové ukazují především ty komunity, které prosazují extrémní představy o světě a jejichž členové musí neustále dokazovat absolutní poslušnost svému charismatickému vůdci. Takové prostředí totiž může u členů způsobovat ztrátu základních sebezáchovných reflexů, které mají mnohdy fatální následky.
Široké spektrum skupin spadajících pod alternativní spiritualitu, jejich vnitřní nejednotnost a vymykání se tradičním náboženským strukturám z nich dělají velmi těžko uchopitelný společenský jev.
Religionisté, kteří se tomuto fenoménu dlouhodobě věnují, jako například přední český odborník Zdeněk Vojtíšek, však upozorňují, že reálné nebezpečí a radikalismus hrozí jen u zlomku z nových náboženských hnutí a skupin alternativní spirituality. Z hlediska statistiky je to samozřejmě pravda. Stejně jako v alternativní spiritualitě tak i v etablovaných náboženstvích jako křesťanství nebo islám je totiž možné najít potenciálně nebezpečné náboženské skupiny. Hlavní problém alternativní spirituality tak spočívá hlavně v její neukotvenosti, různorodosti a především v tom, že o ní zatím víme tak málo.
Nástroje kontroly nových náboženských hnutí
Pro nová náboženská hnutí, kterým se některé skupiny alternativní spirituality začínají podobat, je typické vytváření propastného rozdílu mezi „námi“ a „jimi“, tedy vyvolenými uvnitř komunity a nečistým či nepřátelským vnějším světem. Tato cílená izolace postupně oslabuje kritické myšlení členů a posiluje absolutní závislost na autoritě.
Klíčovým motorem skupiny je pak charismatické vedení. Sociolog Max Weber definoval charismatickou autoritu jako dynamický vztah, v němž následovníci přisuzují vůdci výjimečné, až nadpřirozené vlastnosti. Dynamika však není jednostnanná a vyžaduje, aby vůdce tuto roli vnímal a zcela ji přijal. V sociologii se tento proces označuje jako charismatizace.
KUTNOHORSKÁ SEKTA: 9 let pro zubařku Magdalenu, 12 pro penzistku Irenu.
Soud rozhodl, že zavraždily vůdce Richarda Šiffera. Ten prý byl jen manipulátor a netrpěl žádnou duševní poruchou. @iROZHLAScz @Radiozurnal1 //t.co/6UyrGnLZMn
— Vít Kubant (@KubanTweet1) June 30, 2026
Charisma vůdce skupiny nemusí hned znamenat nebezpečí pro členy komunity. To vzniká až v případě, kdy se mezi členy a jejich vůdcem začne vytvářet silná psychická závislost. Členové společenství postupně přenášejí veškerou osobní odpovědnost za své rozhodování, zdraví i životy na jediného člověka. Tento mechanismus pak může vést k tragédiím kde se stírá hranice mezi realitou a světem vytvořeným manipulací. Přívrženci hnutí jsou zkrátka v celé věci až moc hluboko.
Kde končí svoboda vyznání a začíná ohrožení života?
Vztah veřejnosti a orgánů činných v trestním řízení u těchto skupin naráží na terminologický i právní problém. Zatímco náboženská svoboda chrání právo jednotlivce věřit v zásadě čemukoliv, hranice trestní odpovědnosti se často překračuje až ve chvíli, kdy dojde k fyzické újmě nebo zanedbání péče. Vůdci mikro-sekt a moderní esoteričtí influenciři se pohybují v šedé zóně. Nepoužívají totiž přímo fyzické násilí, ale propracovaný psychologický nátlak, který obětem ztěžuje možnost obrátit se na Policii ČR nebo zdravotnický systém.
Proč nás alternativní spiritualita fascinuje, ale i děsí?
Alternativní spiritualita a její myšlenky se mohou většině lidí na první pohled zdát naivní, hloupé nebo dokonce jasně odsouzené k zániku. V diskusích a na sociálních sítích pod případy ze Žacléře nebo Kutné Hory najdeme nespočet komentářů, které odsuzují chování členů a pozastavují se nad tím, jak někdo mohl takovým věcem věřit. Lidé nechápou, jak mohli stoupenci slepě důvěřovat svým vůdcům a následovat je až do bodu, kdy byli ochotní riskovat vlastní životy nebo zdraví svých dětí.
Při pohledu zvenčí se nám vnitřní svět těchto skupin opravdu může zdát postavený na hlavu. Je pro nás těžko pochopitelné, jak léčitel Richard z kutnohorské skupiny dokázal přesvědčit své dvě následovnice, aby ho usmrtily. Sociologie vrhá na celou věc jasné světlo. Členové kutnohorské skupiny totiž pevně věřili, že je jejich vůdce dokáže vyléčit z jakékoliv nemoci. Richard si tedy u svých členů skupiny postupně vybudoval silnou závislost na své osobě a mnozí se bez jeho rady báli dělat i všední každodenní činnosti.
Jelikož navíc byli noví členové přijímáni výhradně na osobní doporučení, celá komunita působila jako uzavřená elita vyvolených. Tato skutečnost tak celý psychologický tlak a pocit závazku ještě umocňovala. Celou kauzu kutnohorského společenství žurnalisticky výborně zmapoval tým z Radiožurnálu v podcastu Stoupenci.
Zatímco my zvenčí vidíme manipulaci, nesmyslnost a tragédii, členové uvnitř společenství prožívají hluboký smysl, úlevu ze ztráty osobní odpovědnosti a pocit, že slouží něčemu vyššímu. V tomto nepochopení vnitřního světa obětí leží důvod, proč nás alternativní spiritualita ve svých extrémních podobách stále znovu šokuje. Pro nás zvenčí se může taková ezo-skupina zdát postavená na hlavu. Pro člověka, který v ní žije několik let a postupně převezme její způsob uvažování, však může být tento život zcela normální.
Zdroj: VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženství a násilí. Praha: Karolinum, 2017.