foto: Ana Thompson / Flickr/Dvě ženy ve svatebních šatech (ilustrační foto)
Pippa a Silvie se rozhodly realizovat jednu z největších nočních můr moderního člověka. Z Itálie se chtěly stopem vydat až do Jeruzaléma. Navíc ještě ve velmi zvláštním oblečení. Jejich cesta však oproti očekáváním dopadla tragicky smrtí stopařky.
Každý se někdy ocitl v situaci, že neměl zrovna k dispozici auto, kamarád se na něj vykašlal, žádné autobusy nebo vlaky zrovna nejely a cesta byla až moc dlouhá, než aby se člověk vydal pěšky do své cílové destinace. Jako jediná možnost je v téhle situaci stopování, které hlavně v dnešní moderní době může působit dost děsivě. Máme strach z toho si sednout do auta vedle člověka, kterého jsme nikdy neviděli a vůbec ho neznáme. V hlavě se nám honí šílené scénáře o tom, že nás tento člověk může zavézt na nějaké odlehlé místo a tam nás okrást nebo nás dokonce zabít.
Pro některé je stopování vrcholem romantiky a dobrodružství. Člověk pozná spoustu nových a zajímavých lidí a navíc ho cesta nic nestojí. Stopování může být přece i ohromná zábava. Stejným způsobem vnímala stopování i italská umělkyně Giuseppina Pasqualino di Marineo působící pod jménem Pippa Bacca. Společně se svou kamarádkou chtěla celému světu ukázat, že mít důvěru v lidi je stále možné. Její mírový projekt se však záhy proměnil v noční můru.
Stopařky Pippa Bacca a Silvie Moro chtěly změnit svět
Třiatřicetiletá Pippa Bacca se se svou kamarádkou a umělkyní Silvie Moro odstartovala cestu jejich života na Mezinárodní den žen 8. března 2008. Ženy se plánovaly dostat přes téměř celou Evropu z Itálie až na Blízký východ. Geograficky byl jejich cíl byl jasný. Nejprve chtěly dojet do největších evropských měst Balkánu, tedy ze Sarajeva dál přes Bělehrad, Sofii, Burgas, až do tureckého Istanbulu. Z Istanbulu plánovaly pokračovat na Blízký východ přes Tripolis, Bejrút, Damašek až do cílového Jeruzaléma.
Na své misi si stanovily několik důležitých podmínek. Za prvé se musely ze startu do cíle dostat pouze stopem a nesměly si pronajmout auto nebo použít veřejnou dopravu. Druhou podmínkou bylo specifické odění žen, které v rámci celé cesty chtěly mít na sobě pouze bílé svatební šaty. Umělkyně se navíc rozhodly šaty neprat, aby na nich zůstal prach a fleky, které měly být svědky jejich cesty.
Stopovat ve svatebních šatech byl promyšlený záměr Pippy
Výběr svatebních šatů jako outfitu však nebyl jen výstřelek módy nebo snaha na sebe upoutat pozornost. Šaty totiž měly symbolizovat čistotu úmyslů, ale taky zranitelnost. Podle autorky knihy Tanec u silnice ve svatebních šatech (v holandském originálu Bermdans in bruidsjurk), Arminy Pilav, bylo podstatou projektu to, že Pippa a Silvia stály v bílých svatebních šatech na neznámých místech a sledovaly reakce lidí v projíždějících autech. Chtěly totiž zjistit, jak bezbrannost stopařek působí na nezúčastněné pozorovatele.
Už v Itálii se při stopování Pippa a Silvie setkaly s mnoha úskalími. Na dálnicích, dopravních uzlech a benzínkách někdy čekaly dlouhé hodiny. I přesto ale nepřestaly věřit ve smysl své mírové mise a na cestě stihly potkat mnoho zajímavých lidí i komunit.
Jak probíhalo samotné stopování?
Nejdůležitějším rituálem Pippy, který provázel celou její mírovou cestu stopem, bylo, po vzoru Ježíše, omývat nohy ženám, které po cestě potkávala. Ježíš, který v Novém zákoně myl nohy svým apoštolům, chtěl tímto gestem ukázat, že pokora a schopnost přijmout ponížení jsou duchovní hodnotou. Právě na toto gesto chtěla Pippa navázat. Záměrně si proto vybrala balkánské země, které před více než sedmi lety zažily sérii brutálních válek a etnických čistek. Chtěla zjistit, co znamená tvořit umění v místech zasažených historickými traumaty a konflikty.
Pippa Bacca set out to hitchhike across Europe in a wedding dress to prove kindness still existed. Just 24 days into her journey, she was mrdered while traveling through Turkey.
Giuseppina Pasqualino di Marineo, known as Pippa Bacca, was a 33-year-old Italian performance artist… pic.twitter.com/mPDClxHNvO
— Morbid Knowledge (@MorbidKnowledge) July 25, 2026
Již po dvou týdnech cesty po opuštění Bulharska se však nálada mezi oběma ženami začala rychle kazit. Pippa, dříve upovídaná a veselá žena, trpěla bolestmi a obě ženy byly kvůli nedostatku spánku na pokraji svých sil. Pippa se navíc začala postupně uzavírat víc a víc do sebe. Podle Silvie byla velmi odtažitá a téměř s ní nemluvila.
Zásadní rozkol ve stopování, který předznamenal Pippinu smrt
Krátce po zdolání Istanbulu se dívky rozhodly se na čas rozdělit, aby měly větší šanci najít nějakého řidiče, který by je svezl. Silvie totiž Pilav později v rozhovoru sdělila, že kvůli svatebním šatům a tomu, že šlo o dvě ženy, jim nikdo nechtěl zastavit a některé řidiče dokonce jejich stopování pobuřovalo. Mysleli si totiž, že jde o stejnopohlavní pár, a jejich stopování bylo v islámském Turecku bráno jako provokace.
Toto rozdělení se však Pippě stalo osudným. Umělkyně byla naposledy spatřena živá 31. března 2008, tedy jen o 23 dní po začátku cesty. Několik dní o ní nikdo neslyšel a rodina se začala oprávněně strachovat. Jejímrtvé nahé tělo bylo jen o necelé dva týdny později nalezenou města Gebze nedaleko od Istanbulu. Pippa byla před svou smrtí znásilněna několika muži a následně uškrcena.
Kdo stopařku Pippu zabil?
I přesto, že na Pippině vraždě se nejspíše podílelo více lidí, za pachatele byl podle tureckého deníku Hurriyet označen jen jeden člověk, Murat Karataş. Ten byl usvědčen na základě stop DNA na těle Pippy a také kvůli tomu, že po smrti stopařky použil její telefon a kreditní karty. Karataş v rámci vyšetřování tvrdil, že si na onen osudný den kvůli drogám a alkoholu nepamatuje, ale i přesto byl tureckými soudy odsouzen na doživotí.
Projekt Pippy a Silvie tak narážel již od svého začátku na silnou skepsi a posměšky. Stopovat na Blízkém východě a ještě ve svatebních šatech brali lidé jako čisté šílenství. Ironií osudu zůstává, že zatímco Evropa často nahlíží na tento region skrz optiku nebezpečí a bezpráví, turecká justice reagovala nekompromisně. Pachatel Murat Karataş byl zatčen během několika dnů a dostal doživotní trest bez možnosti předčasného propuštění. Dosáhl tak trestu, který by mu v mnoha evropských zemích, včetně Česka, kde se za podobný souběh činů pohybuje horní hranice sazby okolo 20 až 25 let, hrozil jen stěží.