Vypuknutí druhé světové války se při zpětném pohledu zdá být samozřejmé a nevyhnutelné. Pro mnoho lidí v té době, zejména v Británii, však existoval důvod k pochybnostem. Země šla do války nepřipravená, a to z celé řady důvodů.
Jedním z největších problémů bylo zapomenuté umění zpravodajství. Britská armáda měla k dispozici skvělé příklady zpravodajské práce, na které mohla navázat, ale spíše jen vzpomínala. Na počátku 18. století využíval vévoda z Marlborough síť agentů, kteří ho informovali a obelhávali Francouze o jeho záměrech. O sto let později vévoda z Wellingtonu účinně využíval zpravodajské služby proti Napoleonovi.
Foto: Chamberlain s Hitlerem v září 1938 | Bundesarchiv, Bild 183-H12751 / CC-BY-SA 3.0
Bohužel tyto poznatky byly v následujícím století a během první světové války většinou zapomenuty. Po této válce byly britské zpravodajské služby zanedbávány. Polní maršál Haig prohlásil, že vojenské zpravodajství je mezi válkami málo potřebné. V důsledku toho byli Britové na začátku války špatně informováni o německé armádě. Byli také špatně vybaveni pro shromažďování a analýzu válečných zpravodajských informací a velkou část prvního roku strávili spěšným budováním moderní zpravodajské služby.
S tímto problémem se pojí druhý, velmi příbuzný. Jako každá vládní instituce trpěla i britská armáda resortními rozpory. Admiralita, ministerstvo války, ministerstvo letectví a ministerstvo zahraničí měly oddělené služby pro shromažďování zpravodajských informací. Ty si své poznatky žárlivě střežily. Informace se sdílely jen zřídka. Práce byla duplicitní. Zpravodajství bylo jen jedním z příkladů špatné koordinace mezi vládou a armádou. Špatné návyky byly zabudovány do postupů, pravidel a praxe. Válečný tlak ukázal nutnost lepší spolupráce mezi resorty, což vedlo k inovacím, jako byla centralizace fotografického průzkumu.
Svou negativní roli hrála také tradiční hierarchie britské společnosti a státu. V přístupu Británie k armádě hrála velkou roli tradice. V Královském námořnictvu to znamenalo povýšení pouze pro ty, kteří se osvědčili jako velitelé na moři. To dávalo smysl, pokud šlo o velení flotilám, ale ve specializovaných oblastech, jako je zásobování a zpravodajství, to bylo kontraproduktivní. Odborníci ve specializovaných oblastech nebyli přijímáni, podporováni ani povyšováni v hodnostech. Podobné postoje panovaly v celé armádě.
V oblasti války ve vzduchu bylo zpočátku velkým problémem bombardování prakticky naslepo. Ačkoli Královské letectvo (RAF) existovalo teprve necelé tři desítky let, mělo již vytvořené tradice a přesvědčení, které nebylo možné otřást pouhými důkazy. Již od doby před vypuknutím války dominoval strategickému myšlení RAF jeden přístup k bombardování. Velitelé věřili, že když na nepřítele hodí dostatečné množství bomb, zajistí vítězství ze vzduchu. Nevadilo, že jim chyběly zpravodajské a naváděcí systémy pro přesné bombardování. Nebrali ohled na to, že jejich bomby nebyly dostatečně silné, aby německou výrobu podstatně poškodily. Ignorovali také skutečnost, že pokud takové bomby měli, neměli vhodná letadla, která by je dopravila.
Jak přibývalo protichůdných důkazů, tento názor přetrvával. Když letecká válka zesílila, fotografické důkazy ukázaly, že britské bombardování nebylo zdaleka tak účinné, jak tvrdili jeho zastánci. Reakcí Bomber Command nebylo změnit svůj přístup. Místo toho trvalo na tom, že se na fotografie nelze spolehnout. Problém to prodloužilo a jeho efektivní řešení odložilo.
Všeobecné základy pro špatné výkony britských ozbrojených sil jako celku v prvním období války položila politika appeasementu. Neville Chamberlain nechvalně proslul tím, že nechal Británii nepřipravenou. Britský premiér v letech 1937 až 1940 pevně věřil, že válce s nacistickým Německem se lze a je třeba vyhnout. Podporován svými poradci se řídil politikou appeasementu, kdy nacistům spíše ustupoval, než aby se postavil jejich agresivnímu chování.
V letech před rokem 1939 byly fašismus a nacismus v mezinárodní ofenzívě. V roce 1935 Itálie napadla Habeš. V letech 1936–1939 vedl generál Franco válku s cílem svrhnout zvolenou vládu ve Španělsku. Chamberlain tyto události považoval za „hádku ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme“. V Mnichovské dohodě z roku 1938 souhlasil s tím, aby Německo anektovalo velkou část Československa. Až do okamžiku, kdy Německo napadlo Polsko, Chamberlain věřil, že se válce lze vyhnout, a proto se na ni příliš nepřipravoval.
Chamberlainovi se přičítá vina za britskou politiku appeasementu právem. Nebyl však ze řetězu utrženým politikem jednajícím proti vůli lidu. Byl zvoleným vůdcem, který odrážel naděje a přání svých voličů. Britské veřejné mínění bylo silně formováno útrapami první světové války. Na zbytečně prolitou krev generace mladých mužů vzpomínaly jejich děti i ti, kteří přežili. Všichni se chtěli válce vyhnout, pokud to šlo. Někteří Britové si nebezpečí uvědomovali. Mladí muži odcházeli bojovat proti Francovi do Španělska. Winston Churchill na hrozbu Hitlera hlasitě upozorňoval. Ale nestačilo to – převládal jiný přístup, který se ukázal od základu chybným.
Veřejné mínění i vládní politiku ovlivňovaly také výdaje na obranu. Válka v letech 1914 až 1918 byla nesmírně nákladná. Británie se proto potýkala při obnově s finančními problémy. Ve dvacátých letech pak přišla velká hospodářská krize, která zasadila britské ekonomice těžkou ránu. Na udržování armády připravené na případnou evropskou válku se nemohlo šetřit.
Výsledkem bylo desetileté pravidlo. Bylo zavedeno v roce 1919 a stanovilo, že se země v příštích deseti letech nezúčastní žádné velké války, a proto se v příštím roce nemusí připravovat. Tato politika, kterou paradoxně vytvořil Winston Churchill jako kancléř státní pokladny, trvala až do roku 1932. Dlouhodobé omezování finančních prostředků na armádu vedlo k nedostatku v tak životně důležitých oblastech, jako jsou tanky, protiletadlová děla i cisterny na přepravu pohonných hmot. To, že Británie nebyla v roce 1939 na válku připravena, způsobila řada faktorů. Jejich souběh měl katastrofální následky. Poučení z toho plynoucí je zřejmé zejména v době, kdy na východě opět zbraněmi vyhrožuje malý diktátor.
Zdroj: warhistoryonline.com