PAC-3 MSE je protiraketová střela – interceptor – která ničí cíl nikoliv pomocí exploze tříštivo-trhavé hlavice, ale přímým zásahem (hit-to-kill). Dokáže tak ničit i velmi odolné a rychlé cíle, jako jsou hlavice balistických raket. Tříštivo-trhavá bojová hlavice klasických střel země-vzduch systémů PVO, řekněme kompletů NASAMS nebo Spyder, jednoduše nezaručuje spolehlivé zničení „tvrdého“ balistického cíle.
Velmi agilní střela MSE má vlastní naváděcí radiolokátor, takže v konečné fázi letu se na cíl navádí zcela samostatně. Precizní přímý zásah je možný díky kombinaci velkých aerodynamických ploch a korekčních trysek. Ve střední fázi letu střela pomocí oboustranného datalinku komunikuje se systémem řízení palby PVO a získává od něj údaje o pozici cíle.
Američané MSE stvořili zejména k ničení střel s plochou dráhou letu, jako jsou ruské Ch-55/101 a Kalibr, a balistických raket krátkého dosahu (ruský Iskander).
Podle známých údajů do konce října 2021 firma Lockheed Martin v rámci počáteční nízko-sériové výroby (LRIP) vyrobila 1000 střel PAC-3 MSE. Od té doby se rozběhla plna sériová výroba (FRP) s roční výrobní kapacitou 500 střel. Jen americká armáda si hodlá pořídit 3376 střel PAC-3 MSE. Tyto střely budou také tvořit základ protiraketové obrany Polska, Švédska, Rumunska, Švýcarska a pravděpodobně také v budoucnu Německa. Ostatně americká DSCA (Defense Security Cooperation Agency) schválila potenciální prodej střel PAC-3 MSE do Německa již v roce 2019, jako součást modernizace německých Patriotů. K nákupu ale zatím nedošlo.
Princip zachycení cíle pomocí PAC-3 MSE; větší foto / Lockheed Martin
Americká armáda, ale i Polsko, zapojí své komplety Patriot do revolučního velitelského systému IBCS (Integrated Air and Missile Defense Battle Command System). Systém zvládá propojovat nejrůznější senzory a efektory, ať už jsou na zemi, ve vzduchu, na moři nebo ve vesmíru. Celou taktickou situaci a pozice vlastních a nepřátelských jednotek pak systém vizualizuje na velké digitální mapě. Výsledkem je nebývalé situační povědomí a chápaní bojové scény. Samotné Polsko chce díky IBCS vzájemně propojovat a kombinovat senzory a efektory kompletů Pilica, Narew a Visla.
IBCS propojuje senzory a efektory dříve nespolupracujících systémů – firma Northop Grumman před týdnem dokázala pomocí IBCS, tři malých radiolokátorů AN/MPQ-64 Sentinel a střely PAC-3 MSE kompletu Patriot ve výcvikovém prostoru White Sands Missile Range v Novém Mexiku zasáhnout cíl imitující střelu s plochou dráhou letu.
Patriot přitom originálně využívá sektorové střelecké radiolokátory AN/MPQ-53/65, nebo nejnovější velmi výkonný 360°radiolokátor LTAMDS (Lower-Tier Air-and-Missile Defense Sensor). Sentinel je oproti zmíněným radarům výrazně menší (je umístěn na jednonápravovém přívěsu), lehčí a méně energeticky náročnější. Pochopitelně ale má výrazně menší dosah.
PAC-3 MSE; větší foto / Lockheed Martin
Během zmíněného testu střelu PAC-3 MSE jako vůbec poprvé naváděl typově jiný radiolokátor. Za tímto účelem střela získala nový datalink RIG-360 (Remote Interceptor Guidance 360) umožňující přijímat data od radarů Sentinel (nebo jiných radarů).
RIG-360 zajišťuje v pásmu X všesměrovou (360°) komunikaci střely PAC-3, což v praxi znamená plnou komunikační schopnost mezi IBCS a odpálenou střelou. Pomocí RIG-360 jsou do palubního inerciálního navigačního systému střely PAC-3 odesílány údaje o aktualizovaných souřadnicích vzdušného cíle, proti němuž je veden boj.
Během testu tři radary Sentinel sledovaly cvičný cíl (střelu s plochou dráhou letu), jehož dráha letu se nacházela mimo zorné pole organického radiolokátoru AN/MPQ-65 systému Patriot. Veškerá komunikace, přenos dat a řízení palby probíhalo přes IBCS. Následně IBCS v takzvaném režimu EoR (Engage on Remote), kdy objevení, sledování a zaměření cíle provádějí externí senzory mimo „mateřskou“ baterii PVO, odpálil PAC-3 MSE vybavenou datalinkem RIG-360. Ta se během letu spojila s radary Sentinel, dostávala od nich souřadnice cíle, a nakonec po zapnutí vlastního palubního radiolokátoru se úspěšně navedla na cíl.
Různé režimy protiraketové obrany – buď s využitím organických nebo externích senzorů; větší foto / MDA
Úspěšný test dokázal jednu věc – odpalovací zařízení s antiraketami PAC-3 MSE není nutné používat výhradně v rámci systému PVO Patriot. Teoreticky se zde nabízí možnost umístit odpalovací vozidla s PAC-3 MSE i pod jiné systémy PVO, jako je například americko-norský NASAMS. Střely MSE tak lze rozmístit na mnohem větší ploše, využívat síť rozprostřených senzorů, a nefixovat se pouze na velký, drahý a zranitelný radiolokátor baterie Patriot (radary PVO jsou prvořadým cílem útoků nepřítele).
Tímto způsobem lze také dynamicky řídit práci celé sítě radiolokátorů, podle potřeby jim přiřazovat různé sektory sledování vzdušného prostoru, vypínat je, a chránit je tak před odhalením prostředky radioelektronického průzkumu a zničením protivníkem.
Otázka je, zda k tomu je nutně potřeba IBCS, tedy příslušná místa velení a řízení palby, plus speciální pozemní komunikační systémy. Případně zda k začlenění PAC-3 MSE do jiných systémů PVO stačí pouze datalink RIG-360 a aktualizovat systém řízení palby příslušného kompletu PVO (případně provést doplňkové hardwarové úpravy). Z pochopitelných důvodu Američané takové technické detaily nezveřejňují.
Každopádně test potvrdil, že lze za mnohem menší peníze rozšířit a rozprostřít unikátní schopnosti antirakety PAC-3 MSE, a to teoreticky i pod jiné systémy PVO. Vždyť cena jedné kompletní baterie PAC-3 Patriot začíná na jedné miliardě dolarů. Toho si ostatně všímají i ukrajinská média a spekulují o využití střely PAC-3 MSE v rámci ukrajinských kompletů NASAMS.
Zdroj: Defense Express, Zbiam